Je podivuhodné, co vše se u nás zkoumá. Společnost STEM/MARK spolu s profesorem Petrem Weissem ze Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze zkoumali, jak se občané sexuálně chovají.
Výsledek je asi tak stejně překvapivý jako to, že voda proudí z kopce (zatím, pokud známo, nezkoumáno). Češi souloží v průměru dvakrát týdně, mladší třikrát, starší jednou. Soulož trvá, opět v průměru, 30 minut. Takže to dohromady, v průměru, hodí českou hodinu sexu týdně.
K čemu ten výzkum je? Co jsme se o sobě, my Češi, dozvěděli? Je průměrná hodina týdně hodně nebo málo? Měli bychom přidat - více se snažit, nebo ubrat - šetřit se? Jaký smysl mohou mít průměrné hodnoty u něčeho tak absolutně soukromého, jako je soulož? Má snad souložící pár myslet na průměrné hodnoty, na to, aby dodržel půlhodinu? Nebo se má snažit zlepšit český průměr a po aktu pak výsledek zatelefonovat profesoru Weissovi? "Petře, tady Nadsamec, jedno číslo 37 minut a 11 sekund!" - Petr na to: "Olééé, ole ole oléééé!"
Co si počnou páry podměrečné, podprůměrné? Je soulož kratší než 30 minut důvodem k pídění se po jiném partnerovi?
Nebo to STEM/MARK a pan profesor sexu míní tak, že by ČR měla v EU prosadit sexuálního komisaře? Ten by dohlížel na to, aby páry nešly pod 30 minut, protože jinak se euroobčané necítí být dostatečně spokojeni, ukojeni? Co když se ale v Bruselu ukáže, že občané bývalé západní Evropy souloží o několik minut déle? Co s tím? Nebo naopak, Evropská komise odhalí, že postbolševické země souloží déle než ty staré demokratické (co jiného tu měl občan dělat, že). Zavede tedy eurokomunismus?
Každopádně je ten výzkum velmi cenný. Dělá z nás průměrosouložníky s průměropenisy, průměrovagínami a průměrospokojeností. A o to jde, ne?
