Vážení a milí čtenáři!
Do uzávěrky tohoto čísla se neobjevily žádné zprávy, podle nichž se na velvyslanectví Spojených států amerických v Praze hroutily zdi. Ani v centru hlavního města, kde redakce TÝDNE sídlí, nebyly slyšet zvuky takového borcení. Avšak logika, s níž ambasáda zdůvodňovala, proč nelze Čechům zrušit víza pro cestu do Ameriky, se jevila tak pevná, až by její případný krach musel mít opravdu akustický efekt podobný kolapsu zděných objektů. Šlo ovšem o mylný předpoklad, ona logika se zhroutila bez škod na nemovitostech (škody na obrazu USA by už byly jinou otázkou).
Co se vlastně stalo? Americkým Senátem prošel návrh, na jehož základě by mohla být zrušena víza pro občany určitých států. Kritéria jsou ovšem definována vychytrale: vyhovují jen jediné zemi, našemu severnímu sousedu, Polsku.
Zajisté, zákon ještě neschválila Sněmovna reprezentantů a jeho budoucnost není zcela jasná. Ale i kdyby, američtí diplomaté už nebudou moci tvrdit, že zrušení víz se v USA za všech okolností považuje za prostou administrativní záležitost vyplývající z počtu zamítnutých žádostí o vstup, případně množství nelegálních zaměstnanců. Vždyť Poláci podle oficiálních údajů dodaných Američany před několika týdny maximální kvótu odmítnutých uchazečů překračují. Jenže jsou spojenci a Ameriku výrazně podpořili při útoku na Irák. A pak ještě umějí něco, co Češi zjevně méně - lobbovat.
Polsko bude mít za velkou louží přirozeně vždy větší váhu, ve světové politice hraje důležitější roli než my, polský živel byl v USA vždy silný. To ovšem nezmenšuje rozsah selhání české diplomacie: jak komicky zní její tvrzení, že takový vývoj je vlastně i pro nás požehnáním. Pravda se jeví jinak. Zatímco Cyril Svoboda a Jiří Paroubek tady v březnu hráli bubáky strašící nezdárné Amíky, Poláci v zámoří pracovali.
Ovšemže v tom ministr zahraničí a premiér nejedou sami. Co totiž dělali jiní čeští politici v posledních letech? Považovali třeba pánové Špidla a Zeman zrušení víz za prioritu? Věděli, že v této věci mají lobbovat v Kongresu? Lobbovali skutečně? A kolikrát zmínil tuto věc Václav Klaus? Kolikrát ji nastolil před Američany na všech těch konferencích, které tolik miluje? A co Václav Havel, jehož slovo má v zámoří bezpochyby váhu? Pokusil se třeba ovlivnit mínění amerických intelektuálů? Došlo mu vůbec, jak je tato záležitost pro Čechy ponižující? Pak jsou zde ještě čeští novináři. Řekli někdy na svých cestách sponzorovaných Američany, že vízová politika USA je špatná?
Začal jsem otázkou, zda se na ambasádě hroutily zdi. Úředníci a diplomaté však nakonec jenom hájí politiku, kterou jim formulovali ve Washingtonu. Důležitější je, zda se konečně něco zbortí v hlavách našich politiků, a vůbec příslušníků tuzemských elit.
Přeji Vám hezký týden
Autor: Michal Musil
