Editorial 32/2006

Vážení a milí čtenáři!

Přívlastek nejvýznamnější vždycky může vyvolat spory, nejinak tomu bude v případě vraždy posledního přemyslovského krále Václava III. Od jeho zavraždění v Olomouci uplynulo v pátek sedm set let; jak známo, zemřel sedmnáctiletý a bez potomků. Skončila tak éra jediné původní české dynastie na zdejším trůnu. Nikdy se asi nedovíme, kdo za olomouckou vraždou stál a jaký byl motiv. Historik z nejpovolanějších, univerzitní profesor Josef Žemlička, který je autorem titulního textu, se neoddává laciným spekulacím, své hypotézy se však nebojí vyslovit.

Naznačuje, že za vraždou nemusí stát velké zahraniční spiknutí, jak se traduje, ale důvody zcela prozaické, jako je osobní msta nebo žárlivost. To však nesnižuje význam tragického data 4. srpna 1306; tehdy se země ocitla bez panovníka, jako my dnes bez vlády, avšak tehdy to byl fatální okamžik. Vražd na nejvyšší úrovni, které poznamenaly české dějiny, bylo několik. Jen jediná ukončila vládu jednoho panovnického rodu. Tehdy šlo o to, zda „politická reprezentace“ čili šlechta situaci vyřeší.

Po čtyřech letech nejistot přicházejí Lucemburkové a s nimi nejslavnější období českých dějin. Otázka ale je, jak by to vypadalo, kdyby se Václav III. ujal pevně vlády, dokončil svoji polskou misi a vytvořil velkou středoevropskou, slovanskou říši. To už jsou divoké fantazie, nicméně podtrhují význam olomoucké vraždy.

Vedle toho se současné sestavování vlády jeví jako letní epizodka nevýznamného roku. Po osmi týdnech nakonec politici dospěli k tomu, co bylo jasné hned po zveřejnění oficiálních výsledků letošních voleb: totiž že klíčem k řešení je dohoda mezi dvěma nejsilnějšími stranami. Minulý pátek už zelení požadovali zrušení trojkoaliční smlouvy, protože k jednacímu stolu zasedli Jiří Paroubek a Mirek Topolánek. Tento týden by mohl konečně napovědět mnohem více o tom, zda bude velká koalice, předčasné volby, nebo nějaké jiné kompromisní řešení.

Hezký týden