Editorial 35/2006

Vážení a milí čtenáři!

Nová vláda není, ale aspoň se něco děje. Povolební jednání začínala být nejhorším seriálem posledních let. Ve čtvrtek přišel nečekaný dějový zlom, vypadalo to hodně rudě a Mirek Topolánek se rýsoval jako největší lúzr roku. Připravovaná dohoda mezi Jiřím Paroubkem a Miroslavem Kalouskem totiž vypadala jako nebezpečně reálné řešení dosavadního politického tápání. Pátek odpoledne ale všechno opět změnil. U lidovců to začalo vřít, zazněly ostré protesty krajských organizací a jednání vedení strany přiměla šéfa strany k rezignaci.

Ochotou vést KDU-ČSL do vlády se sociálními demokraty závislé na podpoře komunistů tak Miroslav Kalousek spáchal politickou sebevraždu. Vyvolal navíc velkou otázku, do jaké míry jeho schopnost koketovat s komunisty poškodí stranu v příštích volbách. Řadu voličů KDU-ČSL nečekaným zásadovým zvratem musel hodně vyděsit a je docela možné, že se jeho strana nakonec propadne pod pětiprocentní podporu.

Jednoznačně kladné body získávají zelení, kteří vystupují nečekaně konzistentně a důvěryhodně. Kde jsou ty předpovědi, podle nichž měli být nevypočitatelnou stranou plnou individualit neschopných vystupovat jednotně. Opak je pravdou. A stačilo tak málo, jen trvat na svých veřejných slibech. Martin Bursík neuvěřitelně zvedl důvěryhodnost své strany.

O voličské podpoře je podstatné uvažovat, protože předčasné volby se ukazují jako jediné možné východisko ze současné situace. Pokus Jiřího Paroubka přesvědčit k vládní spolupráci lidovce byl poslední variantou, když selhaly pokusy s trojkoalicí a zkrachovala jednání mezi ODS a ČSSD. Mezi stranami a jejich lídry se vytvořily takové vztahy, které jinou než prozatímní vládu neumožňují. Bohužel i dohoda o předčasných volbách může trvat strašlivě dlouho a kdo ví, kolik diváků ten seriál ještě bude bavit.

Hezký týden