Editorial 37/2006
11.09.2006 00:00
Vážení a milí čtenáři!
Když pokušení Madonny neodolal ani Václav Havel a spojil se s ní dokonce společnou meditací, která hvězdě popu pomáhá k pořádnému rozjezdu její show, není přece důvod diskutovat o tom, zda zpěvačku dát na titulní stranu. Mimochodem, je to poprvé po pěti letech, kdy se na obálce TÝDNE objevuje tvář označovaná termínem celebrita. Ale zároveň to není žádný precedens. Madonna minulý týden jednoznačně zastínila všechny jiné události, nástup nové vlády Mirka Topolánka nevyjímaje.
Prakticky každý k ní zaujal nějaký postoj - třeba i prohlášením, že ho nezajímá. Skrývá se v ní zajímavý paradox. Madonna sama ani její hudba nic zvlášť jedinečného nejsou, ale vším, čím se prezentuje, jedinečná prostě je. Nezávisle na jakékoli vůli působí na ohromnou spoustu lidí a ovlivňuje někoho více, někoho méně. Její zásah do života společnosti je ovšem nepominutelný. Madonna je ukázkovým příkladem produktu mediálního věku s velkým vlivem, větším, než má leckterý státník či umělec. Je schopna vyprovokovat k debatě - především za pomoci týmu svých poradců, protože ona sama si toho asi moc nemyslí - nejvyšší církevní činitele o smyslu víry, oblékat generace teenagerů, donutit diváky svých koncertů nadšeně vykřikovat politická hesla, kterým řada z nich vůbec nerozumí, ale i spustit vlnu zájmu o nemocné AIDS.
Témata jsou volena podle momentální mediální atraktivity. Intenzita jejího vlivu však příliš silná není: kulminuje několik dní před koncertem a pak vždycky před vydáním nového alba, které se přece prodat musí. Je to jen showbyznys, byť všudypřítomný, a ten při troše obezřetnosti v zásadě neškodí. Ve středu, možná už v podnělí bude Madonna passé a připomínat se bude jen v rádiích, tak jako tisíce jiných. Takže o nic nejde, jen marně přemýšlím, čím tak okouzlila Václava Havla...
Hezký týden
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.