Editorial 39/2006
25.09.2006 00:00
Vážení a milí čtenáři!
Ve válce nervů mezi lídry ODS a sociální demokracie začíná ztrácet Jiří Paroubek, i když zatím je to jen o chlup. Oba si totiž nevedou moc dobře. Nejviditelněji ztrátu kontroly nad situací předvedl Jiří Paroubek, když se nechal vyvést z míry návštěvou Vlastimila Tlustého na Vysočině, která je proslavena jako útočiště nejvlivnějšího českého důchodce. Miloši Zemanovi se totiž docela úspěšně daří vytvářet ze svého vejminku mocenské centrum. Ve své noře přijímá velvyslance nejsilnějších zemí, pro rady k němu chodí předáci jeho strany.
A pokud chce ve funkci uspět předseda sociálních demokratů, musí Vysočinu zařadit do svého pracovního programu. Zavedené zvyklosti se držel i Jiří Paroubek a starý jezevec se mu za projev úcty odvděčil pomocí při letošní předvolební kampani. Miloš Zeman ale není altruista, myslí na svůj politický vliv, a nepochybně se mu proto líbilo, že se za ním vydal i ministr financí z konkurenční strany. V situaci sto na sto a před hlasováním o důvěře vládě pro Mirka Topolánka se takovými návštěvami Jiří Paroubek pochopitelně cítí ohrožen, protože vliv Zemana na některé poslance sociální demokracie je jednoduše silnější a každý hlas rozhoduje. Paroubek se však neudržel a Zemanovi na Vysočinu vzkázal, ať se chová jako řadový člen a neruší jeho kruhy. Důchodce jako by na taková slova čekal a úder vrátil s nekompromisností jemu vlastní. Ukázal, že je plný sil, a postavil se i jinak úspěšnému předsedovi strany. Zeman tím vším naznačuje i něco jiného. Především to, že je schopen s ODS jednat a zařídit pro sociální demokraty podíl na moci, kterou teď Paroubek schopen nabídnout není. A navíc není pro ODS a pravicovou část voličů tak nepřijatelný jako právě nynější předseda strany. Bude tedy hodně zajímavé sledovat, co se u sociálních demokratů bude dít dál.
Mirek Topolánek se aktivitou Vlastimila Tlustého, o jehož ambicích se jako o loajálním oblíbenci Václava Klause vypráví ledacos, zneklidnit nenechal. Zatím prohlašuje, že Tlustý jedná s jeho vědomím, a je docela možné, že tomu tak skutečně je. Horší je to už s Topolánkovým vystupováním v roli premiéra. Až příliš ukazuje, jak se mu ve Strakově akademii libí, a jeho nevycválaná reakce na údajné odposlouchávání novinářů a politiků v souvislosti s Kubicovou zprávou ukázala křečovitou snahu zdiskreditovat úhlavního nepřítele za každou cenu a také až dětinskou radost, že se konečně něco našlo, i když se vlastně neví, co se našlo. Svědčí to o jisté emociální nevyrovnanosti, jež se mu může vymstít. V této politické hře totiž vyhraje ten, kdo nejvíc udrží nervy a zachová si chladný rozum.
Hezký týden
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.