Editorial 42/2006
16.10.2006 00:00
Vážení a milí čtenáři!
Při pohledu na vykutáleného šéfporadce sociálnědemokratických premiérů Zdeňka Pětnastolevčeských Doležela se člověk zdráhá uvěřit, že by mohl osnovat vraždu plukovníka Kubice. Toho policejního důstojníka, který jako šéf útvaru pro odhalování korupce přišel před volbami s dokumentem o prorůstání politiky a organizovaného zločinu. Těžko se kyselost z takové možnosti zažívá - podobně jako když si před lety Karel Srba, úředník ve službách jiného vysoce postaveného sociálního demokrata, ministra zahraničí, měl přes prostředníka najmout Citróna, aby zavraždil novinářku Slonkovou.
V Česku se kvůli politice nestřílí a jinak divoké podsvětí si své problémy řeší víceméně v ústraní bez pozornosti televizních kamer, takže podobné zprávy neznějí jako součást běžné domácí reality. Možná, že jednou se jí stanou. Za poměrů, ve kterých si byť vysoce postavený vládní úředník doma schovává osobní spis někdejšího šéfa civilní rozvědky, tedy instituce, která by snad nejlépe měla pečovat o tajné materiály, se můžeme dočkat ledačeho. Nejde totiž o žádnou banalitu, která by jen potvrzovala nechutné vyděračské praktiky mezi těmi „nahoře“. Jde o závažný důkaz, že státní správa se dostala do degenerativního stadia a musí projít zásadními změnami. Je to doklad skutečnosti, že si před státem nemůže být nikdo jistý a ten se stává pro občana nebezpečným. Kdo by se pak divil, že firma Kapsch, která vyhrála výběrové řízení na provozování mýtného a začne stavět na všech českých dálnicích, musí práce nakonec zastavit. Frustruje tak všechny, kteří se vydají na české dálnice. Je asi zbytečné ptát se, proč u nás není možné udělat výběrové řízení, aby po něm nezbyla pachuť podezření z korupce. Vzpomeňme, co se říkalo o nákupu stíhaček nebo transportérů pro armádu. Nemá smysl dělat si iluze, že při výběru firmy Kapsch bylo vše v pořádku.
V důsledcích toho se dostáváme do situace, kdy už není ani tak důležité, zda se rozdávaly úplatky, ale ptáme se, zda z daní jsou pořizovány služby a stroje, které alespoň fungují, nebo dokonce, zda za ty miliardy nebudeme mít nakonec ještě větší potíže, než kdyby se vůbec nic nepořizovalo. Těžce se z takového stavu hledá východisko, nejhorší by však bylo podlehnout nihilistické skepsi, pocitu, že nic nemá smysl.
Hezký týden
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.