Vážení a milí čtenáři!
Každá špína, která se vyvalí na povrch, je krokem k lepšímu. Onou špínou se myslí úplatkářské aféry, mafiánské praktiky, vyřizování účtů cestou nájemných vražd a podobně. Občanovi se z té podívané může sem tam zdvihnout žaludek, ale měl by si spíše mnout ruce. Toto provokativní doporučení najdete uvnitř tohoto vydání TÝDNE v rozhovoru se sociologem Ivem Možným. V jeho odpovědích zaznívá více neobvyklých postřehů, ale tenhle je zvlášť pozoruhodný. Už to tak v mladých demokraciích, jako je ta naše, chodívá, že se v nich dobře daří podvodníkům, syčákům a gangsterům.
Čím větší kalibr a čím více vlivných přátel, tím lépe. Zákonitě se musí občas stávat, že nároky nějakého ambiciózního muže z podsvětí neúměrně stoupnou nebo podráždí konkurenci a jeho okolí s ním brutálním způsobem zúčtuje. Pozůstatky takovýchto ctižádostivců se u nás svého času potápěly v zaletovaných sudech na dno Orlické přehrady. Profesor Možný jako bystrý advocatus diaboli tyto vzájemné mafiánské masakry ne snad schvaluje, ale hodnotí jako prospěšné, neboť čistí systém od škodlivých dravců.
Dovedeme-li úvahu ještě o krok dále, napadne nás, že toto „samočištění“ by možná mohlo vyřešit problém organizovaného zločinu, na který jsme zatím prostě krátcí. Nestačilo by náhodou jen tak sedět a počítat mrtvoly v příjemném přesvědčení, že „voni se nakonec vyříděj navzájem“?
Každé dítě školou povinné ví, nebo alespoň tuší, že v takto položené otázce něco zásadního nehraje. Podsvětí v právním státě přece nemůže přebírat spravedlnost do vlastních rukou! A občan, není-li svrchovaný cynik, si nemůže nad zprávami o mafiánském vyřizování účtů spokojeně mnout ruce. Ale kdy tedy může? Když muži z Útvaru rychlého nasazení (URNA) dramatickým způsobem zatknou velkou rybu typu příbramského fotbalového bosse Jaroslava Starky, jako se to stalo zrovna minulý týden? Když policisté zatkli Starku před třemi lety kvůli obvinění z únosu italského finančníka Giuseppe Rosseliho, trvalo jen pár dní, než se Starka octl zpátky na svobodě. I tentokrát se Příbramští hned po jeho zatčení sázeli, za jak dlouho ho přátelé dostanou z vazby. Občana by jistě potěšilo, kdyby se nic podobného neopakovalo a zatčený Starka se tentokrát, zvláště po tak spektakulárním zatčení, dočkal soudu, který zhodnotí jeho provinění, jsou-li jaká, a určí trest. Sám bych takové potěšení uvítal. Samozřejmě jen se zárukou, že policie jednala po vlastním rozhodnutí a s vědomím soudce -a ne na přání někoho ze Starkových mocných nepřátel z podsvětí.
Hezký týden
