Dovedu si představit, že každý další text, který je o nekonečných jednáních o vzniku vlády, může vyvolávat odpor a donutí oči přeskočit na něco zajímavějšího. Osud velkého rakousko-uherského císaře, který zemřel před devadesáti lety, takovým jednoznačně je. Jeho přečtení dá totiž více než nekonečné pitvání politického pitvoření. Oni sice nějak jednají a stále se jim daří dostávat na přední místa zpravodajství, ale dohodu stejně nemají. To mrtvý František Josef I. má živější příběh. Podle parametrů dnešní doby je ve své podstatě celebritou, na titulní strany se sice nedostává, ale v médiích se čas od času objeví a vnímáme-li média v širším rámci, pak zvláště díky knihám je nepochybně známou tváří i dnes.
Jak už to u celebrit chodí, většinou se ví především o jejich obličeji, to, co se o nich píše, je často dílem fantazie, pikantních útržků ze soukromého života, doplněných několika přívlastky mytologického původu. Značným dílem se o to postaral Jaroslav Hašek, který je asi nejčastějším zdrojem povědomí o mocnáři pro současné generace. Z povahy Haškova díla jde o pohled logicky zkarikovaný. Lidé poznamenaní předlistopadovým školstvím zase dostávali dostatečnou dávku patřičně ideologického vlastenectví pěstujícího apriorní odpor ke všemu, co s monarchií souviselo, a v nové době se císaři mnoho pozornosti nevěnovalo.
I když na počátku minulého století neřádily agentury pro průzkum veřejného mínění a žádná data o císařově oblibě nejsou k dispozici, historici se shodují, že císař zvláště v poslední etapě svého života byl i u českého lidu oblíben, byť monarchie sama byla Čechům trnem v oku. Popularita legendárního mocnáře u přece jenom informovaných však neklesá, dokonce se v posledních letech stalo módním vzpomínat na monarchii s nostalgií a s povzdechem, že nejlepší by bylo, kdyby se nerozpadla, protože by nepřišli komunisti a snad bychom byli mnohem kultivovanější, vyspělejší zemí a vůbec, že by české země jen vzkvétaly. Takové myšlenky naštěstí zůstanou jen snivým fantazírováním, ale císařovu charismatu nic neuberou. Na dalších stranách ho pro vás popisují renomovaní historici.
Hezký týden
Dalibor Balšínek, šéfredaktor
