Vážení a milí čtenáři!
Na nejnovější aférce v České televizi je nejzajímavější její průběh. A ten ukazuje, že důležité zájmové skupiny na současných poměrech na Kavčích horách nic měnit nechtějí. Všichni ti odboráři, revoltující redaktoři, angažovaní umělci, závislí nebo nezávislí producenti, politici, Rada ČT mlčí, mlží, když tak něco zamumlají nebo jsou strachy zalezlí v norách. Zkrátka si přejí, aby problematická minulost dvou nejvyšších představitelů televize co nejdříve vyšuměla a byl zase klid na práci.
Kdeže jsou ty časy, kdy koktejl z emocí a zájmů vyjmenovaných skupinek byl schopen omámit desítky tisíc lidí a nahnat je, vyzdobené fáborky, na Václavské náměstí. Není to povzdech, vždyť tenkrát šlo především o hysterii, emoční labilitu spojenou davovým pudem. Za jiné politické a společenské konstelace by skrývané členství v KSČ generálního ředitele a milicionářská minulost druhého muže televize pořádné emoce zvednout mohly. Není ale síly, jež by je pořádně rozpumpovala. Roli přitom nehraje fakt, že šťourání v komunistické minulosti je passé, relativní klid není proto, že by někdo oceňoval nepochybně pozitivní ekonomický výkon televize, který se tandemu Janeček–Lambert podařilo prokazatelně zlepšit a dostat televizi do plusových čísel. Klíčoví hráči jsou jednoduše spokojeni: zpravodajství je neutrální a nikomu viditelně nestraní, politici si svoje rozdělili, televize jim tak škodit nemůže, prominentní klienti televize – respektive vlivní producenti – dostávají kšefty, které potřebují, odbory jsou pacifikované. Silný žalobce, který by dal zakázku na sestřelení vedení, není. Právě medializovaná milicionářská minulost, v tisku ostatně ventilována už někdy loni na jaře, a členství v KSČ jsou jen výsledkem tenze mezi dvěma kamarády, kteří sebedestrukci, zdá se, včas sami zastavili.
Těžko soudit, do jaké míry je Janečkův a Lambertův škraloup překážkou, aby televizi dále vedli. Faktem zůstane, že za jiné konstelace by jim zlomil vaz. Jsme svědky relativity reality v přímém přenosu.
Hezký týden