Je těžké najít estébáka? Jak kterého. Mnozí z těch, co by ještě mohli pracovat, překvapivě sedí doma. Jiní po sobě zametají stopy: na adresách, kde mají být jejich firmy, o nich nikdo neslyšel. V jejich bytech se na ně nedozvoníte.
„On je takový tajemný, z bytu nevychází," řekla nám v paneláku na pražském Jižním městě sousedka někdejšího příslušníka StB Romana Hájka. Zvonek u bytu bývalého náčelníka odboru „kontrarozvědné ochrany mládeže, vědy, školství a kultury" je bez jmenovky, nikdo neotvírá.
Ústav pro studium totalitních režimů zveřejnil jména stovek někdejších příslušníků StB. Na oficiální seznamy se čekalo dlouhých dvacet let, ale je to pořád lepší než je nevydat nikdy. Časopis TÝDEN se snažil během několika dnů zjistit, co někteří z estébáků, převážně ti, co byli dřív ve vedoucích funkcích, dělají dnes.
ČTĚTE TAKÉ: Z webu ústavu zmizely fotky estébáků
Právníky Prahy 6 vede estébák. Starosta ho vyhodí
Pětapadesátiletý major JUDr. Roman Hájek, na jehož rozkaz nižší šarže pronásledovali a dusili nepohodlné studenty, vědce či umělce, není k nalezení ani na Janáčkově nábřeží, kde má podle obchodní rejstříku sídlit firma produkční firma Hutchinson/Česká produkce, v níž by měl Hájek působit jako prokurista. Ani po zmíněné firmě tu nejsou stopy. Oslovení pracovníci společností fungujících ve stejném domě o ní nikdy neslyšeli.
Chvíle pohody
Podobně nezvěstných je několik dalších vysokých důstojníků tajné policie. Co vlastně dělají bude určitě zajímavé zjistit. Zvlášť když se činili někteří z jejich podřízených. Například Jaroslav Šmíd a několik dalších „řadových" estébáků z pražské centrály založilo před časem společnost D-Korekt, která vybrala od důvěřivých klientů přes půl miliardy korun a peníze poté zmizely „neznámo kam". Šmíd si zatím bezstarostně jezdil po milionářské kolonii u Plzně v jaguáru, skupoval nemovitosti v Karlových Varech, peníze nevrátil, policie případ odložila.
Někdejší šéf protináboženského odboru StB JUDr. Josef Češelský (63), který figuruje na seznamu rozhodců Rozhodčího soudu Hospodářské komory ČR, je uprostřed týdne krátce po poledni doma v terasovitém bytovém komplexu v Praze-Podolí.
Povídat si však, stejně jako řada dalších estébáků užívajících si chvíle pohody, nechce. Přitom by bylo určitě poučné slyšet jejich názor třeba na to, proč jim demokratický stát na začátku 90. let za dodnes nevysvětlených okolností přiřkl na odchodnou tučné doživotní renty, zvané „příspěvky za službu" (dnes to dělá zhruba deset tisíc měsíčně navíc k platu či důchodu). Někteří bývalí estébáci se ale překvapivě rozmluvili. Jejich zpovědi najdete v příštím čísle časopisu Týden.
Foto: Lucie Pařízková
