Očima Martina Zemana
Evergreen se vrací: kuřáci jako symbol zla

Už je to tady zase: kuřáci by měli do zdravotního systému nasypat více miliard, protože si ničí zdraví a zatěžují tak resort Leoše Hegera víc než nekuřáci. Tažení proti milovníkům tabákového dýmu vyplouvá na hladinu s železnou pravidelností.

Naposledy si je vzal na paškál ekonom a člen NERV Miroslav Zámečník letos v květnu. Měli by prý platit vyšší zdravotní pojištění než ostatní. Pozoruhodné je - a i v květnu bylo - že se ekonomičtí a zdravotní experti neobují do milovníků nestřídmého stravování, jichž je více než kuřáků a kteří zdravotní systém svým životním stylem rovněž zatěžují více než ostatní (zatímco kuřáků je necelých 30 procent, obezita či nadváha trápí více než polovinu české populace). Pak je tu také alkohol, s několika tisíci mrtvých ročně, několika desetitisíci hospitalizací a s výrazně stoupající tendencí (na rozdíl od kuřáků!).

Nikdo také nezmíní motoristy, přičemž i doprava je nemalým "producentem" pojištěnců, kterým je potřeba zaplatit nákladnou léčbu, ačkoliv by tomu tak nemuselo být, kdyby se řidiči chovali slušně, kdyby silnice nebyly v zoufalém stavu a hlavně kdyby motoristů nebylo tolik, což je ale opět důsledek zbytečně náročného životního stylu, který ovšem považujeme za standard.

Pak jsou tu třeba průmyslové podniky, které znečišťují ovzduší a tahají pojišťovnám z pomyslných kapes další peníze na léčbu dýchacích obtíží. Atd. atd...

Hegerův nápad, aby se zvýšila spotřební daň z cigaret a peníze vybrané navíc aby se nasměrovaly přímo do zdravotnictví, je čistší než zvýšení pojištění. Kuřák si může vybrat, zda si dražší krabičku koupí, nebo nekoupí. Přesto o něm nelze říci, že je úplně čistý. Právě proto, že opomíjí (nejen) výše zmíněné  skupiny obyvatel, kteří by si z principu zasloužili totéž. Zákony mají mít obecnou platnost. Nemají postihovat jen nahodile vybrané skupiny lidí. Přičemž v daném případě je obecně platné, že kdo zbytečně či svévolně ničí zdraví sobě či ostatním, měl by připlatit, ale nahodile je vybrána jen část těchto lidí - kuřáci.

Heger si je dobře vědom, že když hodlá přitlačit na kuřáky, měl by v zásadě přitlačit i na všechny ostatní vyznavače nezdravého životního stylu. A je si dobře vědom i toho, že by to bylo politicky velmi ošemetné, protože to jsme v podstatě všichni. Proto si kryje záda a říká: kromě kouření, jehož škodlivost je prokazatelná, je velmi složité označit některé další produkty za nezdravé a uvalit na ně například vyšší daň.

Ve skutečnosti to až tak složité není (příklad: maďarský parlament v pondělí schválil "hranolkový" zákon, který zatíží potraviny přesolené, přeslazené nebo s nadmírou kofeinu zvláštní daní). Problém je spíš v tom, že kdyby byl Heger opravdu důsledný, musel by požadovat, aby peníze adresně plynuly na zdravotní péči de facto odkudkoli. Což se vlastně už teď děje, ale vybrané sumy nestačí. Obecně známým faktem je, že potíž tkví ve špatně nastaveném, neprůhledném a v mnoha oblastech zbytečně štědrém systému, který pacienty udržuje v mylné víře, že zdraví je na rozdíl od všeho ostatního zadarmo, a tedy není třeba se o ně starat. Není to vinou kuřáků.

Jenže co s tím? To je těžká věc... A tak to zase zkusíme aspoň na ty kuřáky.