Poslední generace je časopis plný pravopisných chyb, splácaný z antisemitských blábolů a spikleneckých teorií, jaké kolují světem odnepaměti. Pro ilustraci několik titulků: Židé nejsou rasa. Po stopách židobolševismu. Chceš podpořit sionisty? Kupuj zboží těchto značek. Pokud je pravdivá věta ze zpravodajství ČTK, že jeho autoři "patří k intelektuální špičce neonacistické scény na Vysočině," měli by se náckové od Jihlavy nad svou personální politikou zamyslet.
Mezi námi asi žije dost lidí, kteří si neumějí najít důvěryhodné zdroje informací a v nich ověřit fakta o vyvražďování Židů. Nikdy nemluvili s příbuzným některé z obětí. Nebyli se školou na exkurzi v Terezíně či v Osvětimi. Ve čtvrtek havlíčkobrodská soudkyně Hana Doubková dva z nich poslala na dva a na tři roky do vězení.
Česká republika je jednou ze třinácti zemí světa, kde je popírání holokaustu trestný čin. "Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem," píše se v paragrafu 260 trestního zákona. O internetu ani slovo. To, že "neonacističtí intelektuálové" šířili své názory právě na webu, je přitom podstatná okolnost.
ČTĚTE TAKÉ: Neonacisty poslal soud za internetový časopis do vězení
Server, na kterém časopis "visí", je umístěn ve městě Marietta v americkém státě Georgia. Tam síla českých předpisů nedosáhne, takže si i dnes každý zájemce může pročíst texty, za něž byli pánové Sedláček a Budík odsouzeni. První dodatek ústavy a série následných rozsudků Američanům zaručují, že si každý může říkat a psát cokoliv. Že různé pohledy na svět, i ty, ze kterých se nám zvedá žaludek, mezi sebou soupeří o pozornost a přízeň posluchačů - protože je to menší zlo než uměle kreslit hranici mezi tím, co se ještě může, a co už ne.
Bylo by zajímavé vědět, kolik nových čtenářů soudní verdikt časopisu Poslední generace přinesl. Pro neonacisty je to příležitost, jak na chvíli vystoupit z obskurnosti a oslovit širší publikum. Justiční anabáze vydavatele Mein Kampfu také katapultovala Hitlerův spisek na českém knižním trhu mezi bestsellery.
Sepisováním neonacistických textů tráví čas ten druh lidí, u nichž se nedá předpokládat, že je tvrdý verdikt nad kolegy od tohoto počínání odradí. Naopak, logika fungování podobných skupin a osobnostní rysy jejich členů vedou k tomu, že čím většímu riziku se neonacista vystavuje, tím většího uznání se od svých soukmenovců dočká.
Nejsilnějším argumentem proti trestání extremistických názorů vězením je ale překotný rozvoj komunikačních technologií. Na síti jsou rozsudek-nerozsudek dál stovky a tisíce míst, kde se náckové - stejně jako komunisti, vyznavači fekálního porna nebo třeba normalizační pop-music - dál vesele sdružují a utvrzují ve svém světonázoru. Žádná jiná než totalitní moc jim v tom nemůže zabránit. A tak komunisté v časopisu Mladá pravda velebí Gottwalda, Lenina i Maa. V diskusích pod články na českých zpavodajských serverech bublá stoka zloby, hlouposti a sprostoty. Američtí neonacisté publikují na internetu fotografii Baracka Obamy se zaměřovacím křížem a titulkem Kdo zabije toho negra?
Ani za takové "názory" se ale nemá chodit do vězení. Jejich nositelé se pak mohou stylizovat do role mučedníků za svobodu slova, bez ohledu na to, jak velkou pitomost hlásají. Dělat si z nich legraci. Šířit argumenty a důkazy o tom, že se mýlí. Vystavit je veřejnému opovržení. Nebo si jich prostě nevšímat - to všechno jsou v podobných případech metody účinnější než soudní proces. Zavírat by se podobní tlučhubové měli až při prvním náznaku, že slovní agrese přerůstá ve skutečné násilí.
Foto: ČTK
