Glosa o čtvrté: Druhá, ještě ničivější vlna tsunami

Příměr k tsunami, aneb přílivové vlně, se před týdnem v souvislosti s famózním úspěchem ČSSD v krajských volbách vžil na straně vítězů i poražených. A metafora jakoby začala žít vlastním životem. I u přírodního živlu totiž mnohdy po šokující první vlně přichází druhá, která je přitom ještě mnohem ničivější.

I po druhém kole senátních voleb je jisté, že nápor oranžových pokračuje a modří jsou totálně na dně. Po nejstrašnější porážce ODS v jejích dějinách z minulého víkendu přichází dosud nejslabší výsledek této strany ve volbách do Senátu, za celou dobu, kdy horní komora existuje.

Není ale prohra jako prohra. V krajských volbách šlo fakticky o mnohem víc. Nejen o zachování celé regionální struktury ODS a moci ve stále sílících krajích, ale třeba i konkrétně o podíl na dělení miliard eur, které v příštích sedmi letech mají proudit do českých regionů z evropských fondů.

V senátních volbách zdánlivě o tolik nešlo. Ano, ODS v nich mohla přijít - a také přišla - o absolutní většinu v horní komoře a třeba nová krev v Senátu už bude tou, která bude volit příštího prezidenta. Ale faktická váha Senátu není taková, že by to jinak stabilizovanou stranu či vládu mělo kdovíjak trápit. Zejména když koalice i přes drtivou prohru uhájila v komoře většinu.

Skutečná síla výsledku senátních voleb je ovšem někde úplně jinde: v rovině symbolické. Smršť kritiky, která po minulém víkendu postihla premiéra Mirka Topolánka, se přece jen ještě držela v nějakých hranicích. Snad se od premiéra čekalo, že do týdne zařídí zázrak, ale odvrátit druhou vlnu tsunami se Topolánkovi nepodařilo.

ČTĚTE TAKÉ: Paroubek: Epochální úspěch ČSSD v senátních volbách

Premiéra a předsedu ODS teď čekají horké dny - a hodně nejistá budoucnost.

Foto: Jan Schejbal