Očima Martina Hekrdly
Houstone, máme problém!
18.10.2012 18:04 Glosa
A máme problém, navíc - jak se říká - pěkně "hustej". Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) - taková instituce opravdu existuje, a to při CERGE-EI - zjistil (společně s ČSÚ), že ať se stane, co se stane, ani svěcená voda nám nepomůže.
Přesnější, ale o nic méně poplašná zpráva zněla by asi takto: I kdybychom měli plnou zaměstnanost a růst HDP, až by se hory zelenaly, schodek státního rozpočtu by se stejně nevyrovnal. Mohl by být snížen jen o 50 miliard korun, zatímco letošní schodek vláda "koštuje" na105 miliard (a bude ráda, pokud ještě povládne). Růst ale beztak bude spíš nerůstem a o plné zaměstnanosti Čechů v produktivním věku - lidí schopných i ochotných pracovat - nemůže být ani řeči.
Libor Dušek z IDEA shrnul již provedená zkoumání a výpočty nádherně: "Ukazuje se tak, že smazat schodek státního rozpočtu nepomůže ani růst ekonomiky, ani zlepšení zaměstnanosti. Je tam tedy vidět strukturální problém ekonomiky."
Jak tomu rozumět? Když má například strukturální problém automobil, znamená to, že se nějak změnila jeho skladba. Třeba někam zmizel volant, "odešly" brzdy, v palivové nádrži zeje díra jako pěst. Kolo se nám polámalo, udělalo bác! A podobně. Co může znamenat "strukturální problém ekonomiky"?
Samozřejmě, hodně se už toho ze všech expertních vepřínů nakvičelo, že jediný strukturální problém jsou vlastně mandatorní - ze zákona povinné - výdaje. Stačí prý je - ze zákona i ze života - vyškrtat a nastane ráj na zemi. Jenže ze zákona povinné jsou proto, že jsou nezbytné. Je jich nevyhnutelně třeba, aby stát šlapal aspoň na volnoběh a společnost se nerozpadla.
Totéž vlastně platí v každé soukromé firmě. Podnikatel prostě musí nakoupit - a pravidelně udržovat či vyplácet - počítače, kanceláře, energii a lidi, aby se mu (dejme tomu) Pojišťovna štěstí nezhroutila a lidi se nerozutekli raději pod most, kde aspoň neprší a šéfové neřvou. Občané, voliči a zaměstnanci dali politikům, manažerům a podnikatelům právní či faktický mandát, aby plnili svoji sociální funkci. Aby dělali, co se musí dělat. Aby se chovali mandatorně. Nechtějí-li tak činit nebo nemohou-li, ať se jdou vycpat.
Problém je, milý Houstone, jinde. Největší výnosy z daní dodává práce námezdníků. Je to 57 procent z celkového objemu daní, v průměru za rok 128 tisíc korun na hlavu. Jestliže by tohle nestačilo k zajištění erární pokladny bez deficitu, i kdybychom pracovali úplně všichni i o sobotách a nedělích, pak je to jednoduché. Nejde primárně o zlodějny, o "optimalizaci daní", ba o přímočaře nestoudné daňové úniky (ovšemže se o ně jedná také). Jde hlavně o to, že pravicové vlády od roku 2007 psaly špatné daňové zákony. Jeden potrat za druhým, od "tlusté peněženky" přes "superhrubou mzdu" s cinknutou "rovnou daní" až po nehorázné "stropy" na odvody podnikatelských stachanovců, ba i parazitů.
Kde jsou ty peníze? I to je jednoduché. V Česku loni vzrostl počet dolarových milionářů - ne, oni nemají problém - o více než 5 procent. Je jich takřka přesně 17 100, tedy zhruba jen tolik, kolik je obyvatel Bruntálu. Vystřelit na Mars, Houstone? Možná by tu kupu stačilo přerozdělit. Uvážlivě, po zásluze a - mandatorně.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.