Do voleb zbývá deset dní a "průzkumů preferencí" (nebo co to vlastně je) máme už tolik, jako se v českých lesích urodilo hub po explozi Černobylu. Mluví se jedním dechem o tom, že levicoví favorité, zaplaťpámbu, ostrouhají mrkvičku, nebo že naopak budou mít nebezpečnou ústavní většinu. V kuloárech dostávám občas i otázku, jestli na nás náhodou zase nepřijde ten socialismus, už jednou "hříchy našimi na hlavy naše uvedený" (učitel národů J. A. Komenský). A jaké pak budou, ježíšikriste, naše konce.
Obíhá i seriózní teorie, že v pravý čas nastoupí Miroslav Kalousek a zachrání národ před autoritářským režimem či socialismem stejně odhodlaně, jako nás mimořádnou úsporností zbavil státních dluhů a Vlastu CASA Parkanovou obav před vězením...
Česká jeskyně
Tak dobrá, zkusme se podívat, co nám v tomto novém epochálním - jak zněla stará komunistická fráze - "přechodu od kapitalismu k socialismu" doopravdy hrozí, anebo ještě lépe: co už je tady. "Socialismus" však nechme stranou. Václav Havel odmítal toto slovo používat, a pokud jím někdo u jeho uší rozviřoval vzduch, býval striktně požádán, aby vysvětlil, co tím socialismem vlastně míní a přesně rozumí.
Slovo "kapitalismus" - opozitum k "socialismu" - pokládal Havel mylně za výhradně marxistické, ačkoli je vymysleli nemarxisté dávno před Marxem (a prorok sám v celém Kapitálu nepoužil termín "kapitalismus" ani jednou). V roce 1989 se pak u nás nemluvilo o kapitalismu a privatizaci, nýbrž o "tržní ekonomice" a "odstátňování". Také Václav Klaus, přesvědčený stoupenec "echtovního" kapitalismu, nějaký čas "dělal blbýho", což pro pravověrného stoupence baronky Thatcherové muselo být opravdu těžké. Později vzpomínal, jak se snažil opatrně vkládat slovo "kapitalismus" do svých projevů, přičemž se vždycky s napětím rozhlížel, jaké na to budou reakce. Nebyly žádné. Musel mít dojem, že mluví v dlouhé temné jeskyni obydlené spícími netopýry. A pocítit úlevu.
Slovo se ujalo, není s ním problém. Nebo ano? Zkusme namátkou spustit malou průřezovou sondu do mediálního vesmíru jediného dne - dejme tomu úterý 15. října 2013. Jak se "pracuje" s tím kapitalismem nyní?
Kouzlo nechtěného
Napohled se zdá, že všechno je, jak má být. Finance.cz lákaly čtenáře na rozhovor s členem výkonné rady ODS Janem Skopečkem slovy, že tento středočeský politik "za nejúspěšnější, nejefektivnější a blahobyt přinášející systém považuje kapitalismus". Na opačném pólu hlásaly Haló noviny ironicky "pravdu o nezaměstnanosti a dalších vymoženostech kapitalismu". V tomhle žádný kovaný demokrat nezabloudí a volba té správné strany je jasná. Přesněji: byla by jasná, kdyby ji Milan Knížák v Novinkách.cz poněkud lapidární uměleckou zkratkou nezkomplikoval.
"Nebudu volit žádnou levici, poněvadž považuji sociální stát za nefungujícího bastarda mezi socialismem a kapitalismem," řekl Knížák s bezbřehou jistotou. A nutně tím vzbudil u čtenářů nejistotu. Chtěl snad naznačit, že nejen kapitalismus, ale i socialismus byly či jsou - na rozdíl od ohavného sociálního státu, toho bastarda - systémy fungující? Oba? V mezích svých vlastních, ryzích, vpravdě nebastardních pravidel? Ne, tohle určitě naznačit nechtěl. Ani vyvolat kouzlo nechtěného...
Retardovaná reflexe
Lze se dneska dočíst leccos. Petr Koudelka v posledním vydání Týdeníku Rozhlas vyšel z teze, že zákony a hospodářská pravidla jsou asi ("zdá se," napsal) v pořádku, "a přesto se dál šíří chudoba a bezperspektivnost života, nejen v USA, ale v globálním měřítku. Všude, kam dosáhne neoliberální kapitalismus." A pokračoval otázkou, na niž si váhavě odpověděl: "Co je tedy ta zvláštní magická síla, která nám stojí v cestě a zabraňuje nám spokojeně žít? Zdá se, že lidská povaha."
Citovaná slova vyšla v rubrice Reflexe. Tomu, panečku, říkám reflexe! Krize systému? Ne! Magická síla. Lidská povaha. Magie přirozenosti v hypnotickém polospánku, kdy "zdá se" cokoliv. Šaman obtancovává vesnici po suchem rozpukané půdě a přivolává déšť. A to je asi tak všechno, co s krizí, stagnací a dalšími problémy kapitalismu dělají. Jistěže vydělávají. To nikdy neustává. I když jsou sebevětší davy na suchu, vždy je hrstka lidí za vodou.
Všichni teď citují Antonína Koláčka, odsouzeného ve Švýcarsku v kauze MUS, jak u nás on a další uhlobaroni provozovali s politiky a novináři "hru na kapitalismus". To však byla a je skutečnost, funkční realita podle jí vlastních, jistě účelových, leč také účinných pravidel. Ty se netýkají jen jednoho tunelu, jedné justice, jedné politické barvy. Není to také a nikdy nebyla pouhá hra, ba ani jen "hra na blbýho". To prostě - a tady je ta největší hrozba, která se na nás valí - blbé je. A od slavné "léčby Klausem" (opatrně se rozhlížejícím, jaké budou na jeho pojmy a projekty reakce) blbé bylo.
