Hrdinové bez pokory
Domácí
16. 3. 2008 12:00Hledání když ne přímo pravdy, tak alespoň faktů bývá složitější a často převáží vzpomínkový optimismus vítězů. Nikoli náhodou se v mnohém odlišní prezidenti Václav Klaus a Václav Havel na případu bratří Mašínů shodli, přinejmenším v tom, že jim neudělili státní vyznamenání. Naštěstí ne vše se řídí podle Mirka Topolánka. Škoda že nečetl článek Ivana Medka z roku 2004, který nedávno znovu otiskly Lidové noviny. Neřešil v něm peripetie cesty mašínovské skupiny za železnou oponu. Pozastavoval se nad absencí jakýchkoli pochybností či alespoň lítosti nad jimi zabitými lidmi. Pro Mašíny byli povětšinou strůjci a vykonavateli zločinného režimu, kterým smrt sluší.
Vybrali jsme Ivana Motýla, který komunisty opravdu nemá rád, aby se vydal za pamětníky a zjistil, jak to bylo a kdo byl onen zastřelený esenbák Honzátko nebo pokladník Rošický, o kterém skupina tvrdí, že byl členem KSČ a Lidových milicí. Nechceme se dostávat do opačného extrému nebo snad interpretovat onu dobu jinak. Hrdinové se zbraní v ruce Čechům chybějí, ale není nutné kvůli jejich nedostatku vytvářet falešný mýtus.
Mašínové a spol. se stali symbolem i právě pro rozporuplnost své cesty z komunisty ovládané země, paradoxně je proslavuje i odpor, který vyvolávají u současných komunistů.
Nakonec asi zůstane na přesvědčení, pro někoho hrdiny budou, pro jiného ne. Existují ale významové nuance mezi chladnokrevností, odvahou a hrdinstvím. A hrdinům pokora sluší vždy.
Hezký týden
