I Vietnamci patří na volební kandidátky

Devadesátá léta si oddřeli na tržnicích s levným textilem a obuví, dnes jejich děti nosí i z gymnázií samé jedničky a z univerzit odcházejí s červenými diplomy. Namísto ze stánků se usmívají zpoza kasy kamenných prodejen potravin; v celé republice Vietnamci provozují asi tři tisíce večerek.

Tedy hlavně v Praze a ve středních Čechách, na venkově zatím setrvali u prodeje textilu, plastových hraček či málo funkčních lampiček s čínskými znaky.

ČTĚTE TAKÉ: Kvůli Vietnamcům v Libuši možná vznikne domobrana

Zboží pro krámky je ale nutno někde nakoupit, k čemuž Vietnamcům mimo jiné slouží i asijské velkoobchodní centrum Sapa v pražské Libuši. Tamní zastupitelka Pavla Jedličková (ODS) však minulý týden označila Sapu za "ghetto".

Sapu má rád i pan Cuketka

Při svých reportážích jsem už viděl mnoho skutečných ghett. V Ostravě jsem třeba navštívil komunity bezdomovců v opuštěných garážích, místo mělo atmosféru blízkou brazilským favelám. Viděl jsem nesčetně romských ghett, u Kladna dokonce bez vody a elektřiny.

Sapa je však obyčejnou tržnicí, ničím více. Byť s exotickým nádechem, neboť je tady k dostání východoasijské koření, celé pytle s roztodivnými druhy vietnamské rýže, sušené rybičky i chobotnice. Také letenky, počítače, sídlí tu realitní i softwarové firmy, tiskárna i autoškola. Ale nikde žádná enkláva sociálně nepřizpůsobivých občanů, jak se dnes učeně říká.

A nebo snad zastupitelka Jedličková identifikuje ghetta podle vůně neznámých jídel? Osmažené hovězí na česneku s citrónovou trávou "bún bò khô" skutečně voní nezvykle. (Mimochodem, proslulý webový fajnšmekr a gastronomický specialista pan Cuketka si originální asijský sortiment v Sapě velmi pochvaluje.) 

Sousedský spor. Nic víc

Libušský starosta Petr Mráz v otevřeném dopise ministru vnitra Martinu Pecinovi ale rovnou vyzývá "k razantnímu zásahu orgánů státu" kvůli údajné "kriminální činnosti vietnamské komunity". Chce snad tržnici srovnat se zemí policejními transportéry? To prý ne, trnem v oku jsou mu Vietnamci žijící v panelových domech v ulici Na Domovině.

K TÉMATU: Pražané sepisují petici proti vietnamské tržnici 
                   Stát versus Vietnamci. Tržnice v policejním obležení

Při bližším ohledání ulice jsem ale našel standardně udržované příměstské sídliště, které se trápí s několika asociálním rodinami. Byť by i šlo o rodiny vietnamské, nelze o problému mluvit jako o konfliktu národnostním, nýbrž jako o sousedských neshodách, o problémech občanského soužití. Odpadky na schodech do sklepa, injekční stříkačky, počmáraný výtah... Tam, kde domovník s pomocí slušné většiny nevládne v paneláku pevnou rukou, je to dnes normální dobový "sídlištní jev".

Společný nepřítel

Libušská radnice nicméně vsadila na společného nepřítele. Kdysi za všechno mohli Židé, později Romové, teď Vietnamci a za pár let to budou třeba Indové. Existují však i lepší recepty, jak vyřešit "neúnosnou situaci v soužití s vietnamskou komunitou v Libuši".

Co třeba nabídnout některému z libušských vietnamských podnikatelů (mnozí z nich žijí v Česku už 20 nebo 30 let) volitelné místo na kandidátce ODS? A nebo na kandidátce Demokratického sdružení občanů Libuše, která Petra Mráze vynesla rovnou na post zdejšího starosty?

Zatím je asi pro Mráze výhodnější označovat Vietnamce v předvolebních projevech za "škodnou", ačkoliv mnoho místních žije z činží vybíraných právě od cizinců. Asie je ale v pohybu, zatímco Češi vymírají. Můj odhad je, že první Vietnamec v roli místostarosty usedne na libušské radnici po komunálních volbách v roce 2018.

Foto: Lucie Pařízková