Očima Martina Valeše
Jak nejlíp oslavit českou státnost? Samozřejmě pivem

Důvod k oslavě se vždycky najde, praví reklamní slogan, který má potenciál stát se příslovím. Ale marketingoví šíbři vědí, že je občas záhodno takový důvod zákazníkům nabídnout na stříbrném podnosu, aby ho snad nemuseli hledat moc dlouho. A tak mají čokoládovny svatého Valentýna, Jameson svatého Patrika, Coca-cola to rozjíždí se Santa Clausem a ledními medvědy a vinaři zahajují sezonu svatomartinským vínem či beaujolais nouveau. A teď má vzniknout Den českého piva.

Zní to všechno velmi tradičně, ale to je jen část celého fenoménu, je třeba tomu štěstíčku jít trochu naproti. Například první víno se obvykle i u nás koštovalo právě začátkem listopadu, ale v nedávných letech se Čechům v souvislosti se svatým Martinem vybavil akorát ten bílý kůň.

Až roku 2005 nastoupil vinařský fond a proti francouzské tradici (jíž neméně mocně pomáhají marketingové triky) nového beaujolais, jež se otevírá třetí čtvrtek v listopadu, nasadil tuzemskou značku Svatomartinské víno. A docela úspěšně; pokud možno ve spojení se svatomartinskou husou se v příslušnou dobu dostává do zvláštních nabídek řady restaurací.

V tomto úspěchu se zhlédli pivovarníci, a tak je na světě (nebo aspoň v české kotlině) nový svátek. A velice vtipně zvolili jeho datum: předvečer svatého Václava. Logika je to samozřejmě bezvadná, už proto, že ráno se pak nevstává do práce.

Co Čech, to pivovarník

A když už je ten svátek zrovna Václavův, tak se z toho uvaří ještě nějaká ta omáčka. "Jen velmi malá část Čechů tuší, že patronem českého piva je svatý Václav," hlásá svaz pivovarů a sladoven. K takové nevědomosti se beze studu přiznávám, zběžné googlování tento výrok potvrzuje: skoro nikdo to netuší a prakticky nikde se o tom nepíše, vyjma pozvánek na různé pivní slavnosti koncem září. Ale co, proč by patron českých zemí nemohl občas hodit očko i na český národní nápoj, jednu z mála věcí, na kterou je našinec právem hrdý. A pivovarníci samozřejmě připomínají, jak báječně po celém světě fungují ožíračky na svátek irského věrozvěsta Patrika.

Legračnější v této souvislosti je, že státní svátek 28. září nenese Václavovo jméno, nýbrž se oficiálně jmenuje Den české státnosti. (Zásluhu na tom má i prezident - tehdy premiér - Miloš Zeman: "Tento návrh, pokud by byl přijat, by nebyl oslavou české státnosti, ale oslavou servility a kolaborace. /.../ Na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem," argumentoval při projednávání nového státního svátku v parlamentu.)

Přitom si ale českou státnost všemi těmi vlajkami, věnci a vyznamenáními připomínáme o měsíc později, kdy se slaví vznik jiného, již zaniklého státního útvaru.

Osmadvacáté září tak možná dostane ještě jiný, daleko hmatatelnější význam: den české kocoviny.

Poznámka pod čarou: proti zavádění nového svátku vůbec nic nemám, ba naopak. Svůj svátek oslavím pěkně vínem a husou, zatímco Den českého piva se mi trefil zrovna na narozeniny.