ODS bude dál podporovat úřednickou vládu, ale jen tehdy, když ta bude bojovat s deficitem veřejných financí. Pravil v úterý Mirek Topolánek na schůzce s Janem Fischerem. Je to podmínka téměř pohádková, něco jako najít prsten na dně jezera nebo poznat Zlatovlásku mezi deseti zahalenými pannami.
Shrňme si fakta. Fischerova vláda je fakticky velkou koalicí ČSSD a ODS, kterou maskuje zelený kompars. Ve sněmovně už ale řadu týdnů vládne úplně jiná hlasovací koalice: ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a nezařazení. Jak je to možné? Prostě „soudruzi z NDR" museli někde udělat chybu.
ODS teď tlačí vládu do úspor. Tedy abychom byli spravedliví - tlačit moc nemusí, Fischer je chce sám. Ale když přinese škrty do sněmovny, hlasovací eskadra v různých odstínech červené barvy mu je rozcupuje na cimprcampr. Co s tím?
V pondělí premiér představil plán, jak levicovou sněmovní úderku alespoň trochu přechytračit. Tedy obejít parlament a exekutivní cestou zachránit, co se dá. To je sympatická metoda, ale její platnost je asi taková, jako když se vražděný pašík snaží řezníkům utéct na uzavřeném dvorku. A za vraty se už tlačí další řezníci, tedy nové levicové návrhy na třinácté důchody a kdovíco ještě.
Hlavní problém dnes neodstraní Fischer ani Topolánek. Celý projekt úřadnické vlády je totiž ze strany ODS nepochopitelně zpackaný. Už při volbě eurokomisaře se ukázalo, že ČSSD v kabinetu přehlasuje občanské demokraty, kdy si vzpomene. A v případě tak zásadní věci, jako je státní rozpočet, se obě hlavní „koaliční" strany nezavázaly, že se na jeho podobě musí spolu dohodnout.
Kde proboha byl mozkový trust ODS, když se na jaře Fischerova vláda tvořila? Možná byl v tu dobu Petr Nečas na horách s dětmi. Možná strana na tak delikátní záležitost nasadila agilního Davida Vodrážku. A možná byl Topolánek v tu dobu duchem už někde v Toskánsku.
Foto: ČTK
