Sociální demokraté měli v sobotu šanci napravit trapas z nedávného sjezdu. Tam se jim přes veškerou snahu nepovedlo zvolit místopředsedkyni v sukních, kterou jim předepisují stanovy. A nezdařilo se to ani v sobotu na jednání jejich ústředního výboru: zatím zvítězila obava z Petry Buzkové číslo 2.
Ona totiž jedinou kandidátkou na volnou funkci byla pražská členka Alena Borůvková, šestatřicetiletá šarmantní dlouhovlasá blondýna, manželka generálního konzula v Mnichově, sama zaměstnaná na ministerstvu zahraničí a mluvící šesti jazyky. Tedy žádná typická sociální demokratka, spíš tak trochu kopie Buzkové. Té Buzkové, jíž kdysi Václav Grulich, tehdy vlivný místopředseda partaje, vytýkal, aby si tak výrazně nelakovala nehty, že to proletářky ve straně irituje.
ČTĚTE TAKÉ: Paroubek: Nepomáhejme vládě. Věnujme se kampani
Borůvkovou se zvolit ani tentokrát nepovedlo, volba byla v obavě z dalšího trapasu raději posunuta, ať si přítelkyně objede kraje a zkusí sehnat podporu. A to se přitom v podpoře Borůvkové nevídaně potkal vliv pražského předsedy Hulinského i jeho dlouholetého rivala Paroubka. (Upřímně řečeno, povedlo se to jen proto, že Borůvková je bývalou spolužačkou a nyní přítelkyní Paroubkovy choti Petry.)
Obava z Buzkové číslo 2 ale zvítězila. Mnozí zasloužilí straníci a dlouholetí vymetači partajních schůzí si plasticky vybavili, jak moc nesnášeli Buzkovou, jak moc jí vyčítali, že ve straně nikdy skoro nehnula prstem, ale přesto vždy slízla veškerou smetanu v podobě zájmu médií nebo partajních i státních funkcí. U Borůvkové stejný scénář evokovalo už to, že ji Hulinský s Paroubkem chtěli vytáhnout do nejvyšších pater z pozice téměř řadové straničky, nikoli protřelé partajní funkcionářky.
Jestli má ale ČSSD trochu pod čepicí, Borůvkovou si nakonec za místopředsedkyni zvolí, byť se skřípěním zubů. Na ženy měli socialisté vždy smůlu, od odchodu Buzkové dvojnásob. Pokusy s Marií Součkovou, Janou Vaňhovou, Jitkou Kupčovou, Alenou Gajdůškovou, Marií Benešovou či dalšími opakovaně krachovaly. Do politiky v mediálním věku se hodily zhruba tak jako němý do soutěže Zlatý slavík.
Je trochu rezignací na ideály si to přiznat, ale vedení strany musí být dnes z nemalé míry výsledkem politického marketingu. I koktající předseda s tikem v oku sice teoreticky může uspět, ale za cenu nejméně dvojnásobného úsilí než jeho pohlednější, ráznější a rétoricky dobře vybavený soupeř. A byť měl Miloš Zeman pravdu, že Petra Buzková byla vždy víceméně jen maskotem strany, pro ČSSD možná dokázala získat víc voličů než celý mozkový trust partajních rozumbradů, který sepisuje volební programy.
Foto: ČTK
