Vážení a milí čtenáři!
Byl policejní prezident Vladislav Husák neschopen vykonávat nadále svou práci? Přesněji: měl odejít za to, co se o něm v posledních týdnech psalo v novinách? Neměl. Zároveň to automaticky neznamená, že byl schopen svou funkci vykonávat. Vladislav Husák má pravdu, když říká, že se stal obětí mediální kampaně.
Obraz, který o něm v médiích vznikl, stojí jen na účelově vypuštěných informacích z tajných služeb, Inspekce ministra vnitra nebo Národního bezpečnostního úřadu. Cíl byl zřejmý: odstřelit stávajícího policejního šéfa. Chybí však důležité vysvětlení, kdo a na čí pokyn tyto tajné informace uvolnil. Samozřejmě neznám přesný tok kompromitujících informací do redakce MF Dnes, kde se trochu ohřály o vyplašené vyjádření policejního (ex)prezidenta a pak se objevily na stránkách deníku.
Znám ale informační tok jiné kauzy, jež se týká dalšího vysoce postaveného policejního důstojníka, kterou rovněž MF Dnes zveřejnila. Obávám se, že metoda je stejná a zapadá do jednoho scénáře. Někdy loni v listopadu přišel do různých redakcí anonym, který obsahoval vybrané pikantní pasáže z personálního spisu Jiřího Komorouse (jen pro pořádek uvádím, že k němu nechovám žádné sympatie a téměř nic dobrého si o něm nemyslím). Vzniklý text, který se s totožným zněním objevil před dvěma týdny v MF Dnes, jsem tenkrát nedovolil publikovat. Důvodů bylo několik. V prvé řadě – seriózní média se vždycky musejí ptát, proč, v jakém čase a komu má sloužit únik kompromitujících informací, které se do redakce dostávají. Pokud to neudělají, stávají se jen tupým idiotským nástrojem, který neví, komu slouží.
O Komorousových kontaktech s StB věděla už první disidentská garnitura ministerstva vnitra, která ho na začátku devadesátých let instalovala. Otázka zní, proč se informace znovu a s novou razancí objevuje nyní? Odpověď se dá tušit: reorganizace a personální změny v tajných službách, zdařilý odstřel policejního prezidenta. To vše ukazuje, že nová vláda a nové vedení ministerstva vnitra chtějí obsadit klíčové posty svými lidmi. Na tom není nic nelegitimního, je to také logické, v některých případech i potřebné; zvlášť při vědomí toho, že za vlád sociální demokracie se především kvůli Stanislavu Grossovi bezpečnostní složky zpolitizovaly a staly mocenským nástrojem. Takové odpovědi ale nedostáváme, média tak dělají tuto špinavou práci za někoho jiného a nápravě skutečných problémů nepomáhají. Už tenkrát v listopadu jsem chtěl, ať kolegyně, která se případu Jiřího Komorouse ujala, zjistí alespoň více o jeho otci, který regulérně režimu sloužil, a zasadí příběh do širšího kontextu. Nehledě k tomu, že o Jiřím Komorousovi kolují ještě horší historky. Jenže k nim se hledaly podklady obtížně, jinými slovy: nikdo je zatím médiím nepředhodil.
Současné metody personálních změn jsou mimořádně nebezpečné. Ne proto, že se nakonec mohou obrátit proti těm, kterým teď dobře slouží, ale proto, že tímto způsobem je sestřelitelný kdokoli. Stačí jediné: v pravý čas vypustit část nějakého faktu, interpretovaného žádaným způsobem.
Hezký týden.
