Tak prý náš pan prezident omedailuje 28. října taky Jaromíra Jágra a Milana Knížáka. Mají dostat medaili za zásluhy o stát. Píší to Lidové noviny. Hrad to nepotvrdil, nezveřejňuje jména oceněných předem, nebylo by to "fér", říká mluvčí Václava Klause Radim Ochvat. Těžko říct, co by na tom nebylo fér, ale je to právo hlavy státu.
Pokud Klaus opravdu vybral také tyto dvě na hony si vzdálené postavy, je to mnohem lepší volba než loni, když si metál z Hradu odnesl Karel Gott. Muž, který to v minulém režimu hrál šikovně s estébáky a bolševiky a který se vědomě stal propagační výlohou KSČ.
Proč ale Jágr a Knížák? Chápejme tento výběr i jeho výběry předchozí (pokud se LN nemýlí) jako osobní vyznání prezidenta o sobě. Co on obdivuje, uznává. K tomu si uvědomme, že sypat rok co rok medaile není legrace. Pořád se mu tam tlačí ti hrdinní Mašínové, ti nepohodlní muži, kteří, jaká bláhovost, povstali proti totální přesile a, možná blbě, nešťastně, ale bojovali za svobodu. Hrůza. Tohle oceňovat, kam by to vedlo? Jaké to jsou příklady?
Dnes jde o propagaci země. A tu dělá Jágr. Jágra zná každý. Je to takový hokejový Havel (to se ale musí před naším panem prezidentem tajit, jinak by hokejista mistrovsky kvrdlající holí třeba utřel). Ale Jágr má něco navíc. On je miláček, kde se objeví, lidé ho prostě milují. Jágra nejde nemilovat. Ocenit Jágra = vysloužit si ocenění. Kus té jágrománie, jágrolásky dopadne i na toho, kdo ho ocenil. Přejme mu to, doufejme v to.
Knížák, to je cosi jako opačný pól Klausovy duše (do níž autor samo sebou nevidí, to nelze, jen hádá). Je to ten vnitřní motor, jenž výrazné osobnosti nutí se lišit, provokovat, nestát v řadě, čouhat. Jestli se oceněním Jágra prezentuje Klaus po lásce lidu toužící, pak v ocenění Knížáka vidíme Klause čouhajícího, provokujícího.
Dekorování Jágra nikoho nerozzuří, zato dekorování Knížáka vyvolá u mnoha rudou mlhu před očima. Řeknou si: dal to kámošovi. Dal to nepravému. A budou se mýlit. Medaile se nedá dát nepravému. Medaile je vizitkou toho, kdo ji uděluje. Ostatně Knížák si ji v klidu zaslouží za své postoje v minulém režimu. Rozhodně po sobě nenechal šlapat, jak to strpěla většina. Vizme v té medaili touhu prezidenta, aby tehdy byl býval taky takový. A bude to krásné, pokud Knížáka ocení, takové antigottovské.
