Včera se slavilo. Václav Klaus na Hradě rozdal metály. Půjčování velkých řádů bylo místy až dojemné. Viděli jsme několik skutečných hrdinů, jakých žije málo.
Váha 28. října ale ležela jinde - v ZÁSADNÍM proslovu hlavy státu. Měl zhruba tři fáze. První se dá shrnout do prezidentovy věty, jež hodnotí nedávný vnitřní vývoj Česka: "Důvod k jistému, byť velmi opatrnému optimismu, existuje." Klaus je zřejmě spokojen, že vláda má 118 poslanců. O skutečném obsahu vládnutí nehovoří. O stavu české justice, o reálné možnosti dovolat se u nás práva, o síle jednotlivých občanů. Ani slovo.
Druhou fázi lze shrnout do Klausovy zkrácené otázky: Má stát ještě vůbec nějaký smysl? První politik země je národovec, odpověď je tedy jasná. Do této fáze patřilo i Klausovo konstatování, že jím odmítaná integrující se EU už nás neohrožuje; její slabiny prý odhalila světová finanční krize, už je zná každý. Až si to přečte chudák José Manuel Durão Barroso, skočí v Bruselu z okna.
Pak následovala třetí fáze projevu. Hrozba EU je za námi, leč vyvstala další, horší. Citujme: "Jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády. Vlády zcela odtržené od demokratické legitimace občanů. Vlády, která - ať již bude mít formální rámec jakýkoli - bude fakticky rozhodovat o našich životech bez naší účasti a možnosti ovlivnění."
Byla to kanonáda. Hrozba světovlády. Známe to z bondovek, James Bond neustále bojuje proti nějaké té světovládě. Jeho roli teď přebírá KLAUS, VÁCLAV KLAUS.
O čem to mluví? Dává se dohromady nějaká gé-sedmičková globovláda? Dohaduje se tajně osa Čína-Rusko-Japonsko-Německo? (Amerika, jak víme, má dost problémů sama se sebou; sice je velmocí, ale o světovládu nikdy neusilovala). Vůbec nelze tušit, čím nám Klaus hrozí, o čem to mluvil. Víme jen jedno: je to vážné, opravdu vážné.
Na výročí založení republiky by člověk čekal slova o nás. Klaus se ale už léta jen málo vyjadřuje o tom, co se děje v jeho zemi, čemu to vládne. Zvolil si raději úniky z domácí politiky. Mluví rád o strašáku globálního oteplování, o byrokracii a nesvobodě Evropské unie. A teď to posunul k hrozící světové totalitě. To je vděčnější, než popisovat, jak se u nás krade, jak ty tunely nikdo nevyšetřuje, jak pevné jsou všelijaké místní mafie, jak byznys požírá politiku. Proti tomu je hrozba světovlády opravdová úleva. Občan u televize si řekne: "Světovláda? Tak to je v pohodě." Domácí svinstva najednou nevypadají tak důležitá, Klaus bojuje s jiným kalibrem nepřítele.
Co přijde příště? Hvězdné války, Darth Vader!
