Petru Hájkovi z Hradu se nelíbí, že veřejnoprávní televize vysílala přímé přenosy z procesu se žháři z Vítkova, kteří se podle obžaloby pokusili upálit romskou rodinu. Jde podle něj o nátlak na soud, mediální lynč a připomíná mu to 50. léta, tedy komunistické politické procesy. Své originální pocity sdělil serveru parlamentnilisty.cz.
Hájek provokuje. Citujme: "Podle mého názoru se jedná o nátlak a snahu narušit nezávislost soudu. Každý má právo na spravedlivý proces a soudci by neměli být takto vystavováni mediálnímu tlaku. Je na soudu, aby spravedlivě rozhodl. Na základě důkazů, ne mediálního tlaku. Ale forma informování o této kauze mi připomíná mediální lynč jako v případě petice proti Heleně Vondráčkové či informování o procesech v 50. letech."
Soudní řízení je veřejné. Soud má soudit veřejnosti na očích. Pokud veřejnost a média v soudní síni nechce, může je vykázat. U nás soudci nebyli zvyklí svá rozhodnutí ustát veřejně. Jsou odvážní, když do toho jdou. Žhářský útok na romskou rodinu byl mimořádně odporný a pohnul českou společností. Kdyby nebyla těžce zraněna dvouleté holčička, zřejmě by takový dopad neměl. Média mají o věci intenzivně referovat. Kdo to zpochybňuje, neuznává právo občanů na informace. U soudu se pracuje s informacemi, s důkazy.
V čem soud nad vítkovickými žháři Hájkovi připomíná informování o procesech 50. let? Ty inscenovala tehdejší komunistická tajná policie od A až do Z. Média pracovala nesvobodně, pod diktátem. Bylo to děsivé totalitní divadlo, viz proces s Miladou Horákovou. - Jen trapný pozér může ty dvě věci srovnávat. Nebo někdo, kdo stojí na straně žhářů, ač tvrdí, že ne. V dost podobném duchu se totiž hájí jeden z obviněných, Jaromír Lukeš: "Nežijeme v demokratickém státě, připomíná mi to doby, kdy byly upalovány čarodějnice." (On chtěl podle obžaloby a mnoha důkazů upálit rodinu s dvouletou holčičkou.)
Je smutné, že takový "svobodný" hlas zní právě z Hradu. Člověk by ho čekal spíš odněkud z prostředí Dělnické strany.
