Dohoda má nejen pro politiky velkou cenu. V době krize to platí dvojnásob. Evropští i světoví politici se na summitu skupiny dvaceti nejsilnějších ekonomik světa G20 pokusí nalézt kompromisní řešení, cestu z krize ven. Ale co když si francouzský prezident Nicolas Sarkozy postaví hlavu?
Co když proklamovaná jednota Velké Británie a Spojených států nebude stačit na přetlačení ostatních zemí (Čína, Indie), které se snaží urvat si pro sebe kus vlivu v mezinárodních organizacích, když se Západ potácí na místě?
Globální superstar Obama zatím doma příliš nezáří. Zatím jen zdvihl ukazovák na automobilky Chrysler a General Motors, že takhle už tedy ne a dal jim měsíc, aby vypracovaly záchranný plán. Jinak jako hodný socialista pumpuje peníze do přešlapující ekonomiky.
Evropa chce přísnější kontrolu finančních institucí nebo daňových rájů. Čína, která má dostatek hotovosti, by ráda významnější mezinárodní roli a podíl na globální moci. A od Obamy se čeká, že jako pravá star se supervelmocí za zády všechny oslní a nějakým způsobem se mu podaří všechny dostrkat ke kompromisu.
Summit ale také může dopadnout tak, že se státníci obrátí k médiím a raději budou vykřikovat velká hesla, aby se dostali na titulní stránky deníků. Sarkozyho trucovité vyjádření, že klidně může odjet, když se mu nebude vývoj schůzky líbit, je toho příkladem.
Pozor na „Napoleona"
Návrh závěrečného komuniké summitu G 20 je vyjednán dlouho dopředu. Po lídrech jednotlivých států se pouze chce, aby se dohodli na vyplnění hranatých závorek. V nich je zatím jen X nebo znak dolaru.
Zde nastane největší potíž. Uzavřít kompromis a něco konkrétního slíbit. Pokud si například Sarkozy postaví hlavu, nebo dokonce odjede domů, bude to znamenat neúspěch jednání. Vágní formulace zůstane vágní formulací a „maďarský Napoleon" prokáže, že domácí politika, přes všechna prohlášení o jednotě, opět zvítězila.
ČTĚTE TAKÉ: Tisíce demonstrantů v ulicích Londýna. Bitky s policií
Baracka Obamu čekají první zkoušky z mezinárodních jednání. Možná opravdu naplní svou roli hvězdy, která osvítí přítomné politiky a přiměje je dohodnout se na společném a konkrétním postupu. Komuniké sice není zavazující, ale Obamovi by jistě takový „globální Nový úděl" slušel. Realita však pravděpodobně bude chmurnější.
Foto: ČTK/AP
