Senát, který ovládla ČSSD, odmítl zákon o protikomunistickém odboji (třetí odboj). Pro stažení hlasovali senátoři ČSSD, komunisti a dva ze čtyř lidovců.
Uteklo 21 let od sametové revoluce. Až na pár výjimek se vůbec nic nestalo lidem, kteří komunistický režim řídili, ani těm, kteří se dopouštěli těžkých nezákonností. Funguje to naopak - bývalým komunistům a estébákům se zhusta vedlo a vede výborně, kdežto lidé, kteří byli z politických důvodů vězněni a pronásledováni, často třou bídu s nouzí. O těch, kteří se zotročujícímu režimu postavili se zbraní v ruce ani nemluvě, to jsou pro mnohé vyvrhelové.
Směšně vypadají pokusy zakázat komunistickou stranu. Pro mnoho českých občanů je dodnes nepřijatelné srovnávání nacismu a komunismu, ačkoliv obě ty ideologie byly nesmírně, brutálně zhoubné a krvavé.
Co mělo být podstatou zákona o protikomunistickém odboji? Morální ocenění lidí, kteří s nasazením vlastního života bojovali proti komunistickému režimu. Někteří nenasazovali život, ale "jen" svoji svobodu.
V zákonu nejde o peníze. Malá skupina odbojníků měla mít nárok na lázně. Za protikomunistického odbojníka měl být uznán občan, který se účastnil odboje aspoň 12 měsíců, nebo člověk, který díky této činnosti utrpěl vážnou újmu na zdraví, byl nejméně tři roky vězněn, vykonal mimořádně záslužný čin nebo při odboji zemřel.
V podstatě nevinná norma. Má ale jeden háček: znovu vrací do hry téma zločinnosti komunistického režimu. Jedině proto mělo být oceněno, že nemnoho lidí proti bolševikům aktivně pracovali.
Argumenty proti? Samozřejmě bratři Mašínové: pro bývalé i současné komunisty jsou to často "vrazi" a "zločinci". Najdou se i jiné výhrady. Nelíbí se třeba dělení na "odboj" a "odpor". Petru Pithartovi (lidovec, bývalý odpůrce režimu) vadí, že zákon hodnotí minulost. Další výhradou je, že o tom, zda se disident či opozičník vejde do zákona, mají rozhodovat státní úředníci. Jiří Dienstbier, bývalý disident a mluvčí Charty 77, už dříve řekl: "Považoval bych za urážku, aby kvalitu mého života posuzovaly úřady, a už vůbec ne nenávistné a demoralizované charaktery typu Pavla Žáčka (bývalý šéf Úřadu pro studium totalitních režimů)." Dnešní komunisti zase tvrdí, že takovým zákonem "společnost jen rozeštváváme". Atd.
Kdo o zákon stojí? Konfederace politických vězňů. Tedy ti, kterým minulý režim nejvíc ublížil.
Když ta norma nebude přijata, svět se nezboří. Kdo se komunistům postavil, ten to ví a jeho okolí taky. Opravdu tristní je však to, že jsme se se svou minulostí vůbec nedokázali vyrovnat. Dnes se zdá, že být komunistou, ba dokonce být estébákem, nebylo nic tak strašného, že to bylo "normální". Jenže ono to normální nebylo.
