Radiožurnál oznámil, že bývalý komunista, bývalý disident, bývalý mluvčí Charty 77 a po převratu československý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier pracoval pro komunistickou vojenskou tajnou službu. Přesně řečeno, že ho zpravodajská služba generálního štábu vedla jako spolupracovníka. Krycí jméno mu dali Konferenciér a měl sloužit jako "krycí adresa", tedy přijímat a dál posílat korespondenci komunistických špionů v zahraničí.
Dienbstbier k tomu novinářům řekl: "Pro mě je to blbost. A ještě v roce 62, vy říkáte, že je to z generálního štábu, tak já už si vůbec nedovedu představit, co mohlo koho vůbec napadnout mě teda někam zařadit jako potenciální objekt nebo subjekt spolupráce, protože nic takového nemohlo nikdy přijít v úvahu. Já mám jednu obrovskou výhodu, že od dětství jsem nesnášel jakékoliv fízly."
Socialisté spekulují, že odhalení souvisí s volbami a má poškodit ČSSD, za niž se stal Dienstbier nezávislým senátorem. Jiří Paroubek se hned s chutí pustil do Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), "langerovci" prý najdou něco na všechny "kromě členů ODS". Další spekulují, že jde o pomstu za to, že v Senátu Dienstbier nevystupoval proti novému šéfovi ÚSTR Jiřímu Pernesovi. Ty dohady jsou poněkud absurdní a směšné.
ČTĚTE TAKÉ: Dienstbier míří k soudu. A s ním i Tvrdík a Čalfa
Liberálové.cz chtějí u soudu peníze po Dienstbierovi
Svazek Dienstbier není, uvedl Radiožurnál, byl údajně skartován. Zdálo se tedy, že se nedozvíme, jak to s Dienstbierem před podpisem CH 77 bylo. Deník Referendum však poté uvedl, že svazek existuje, má 25 stran a obsahuje také větu: „Navrhuji jeho vyřazení, není možnost jeho využití u 3. odd. Major Dvořáček Josef v. r." Míněno vyřazení Jiřího Dienstbiera.
Svazek je podle Referenda veden pod krycím jménem Konferenciér pod číslem 34147 ZSGŠ na jméno Jiřího Dienstbiera v Archivu bezpečnostních složek České republiky. Končí „pracovním záznamem majora Josefa Dvořáčka" z 21. února 1962, podle kterého má Dienstbier sice dobrý politický přehled, je ale nepořádný. Rukou je o sedm let později připsáno, že svazek má být dán do archivu, neb je Dienstbier nevhodný pro spolupráci.
Dienstbier byl komunista od roku 1958 do roku 1970. Pracoval v Československém rozhlasu a jezdil ven (západní Evropa, Dálný východ, USA). Pro vojáky mohl mít velkou cenu. Nebylo tedy divné, že ho v době základní vojenské služby prověřovali (tam obvykle a hojně vysokoškoláky lanařili).
Není ani divu, že se informace o svazku objevila až nyní. Jak známo, vojenské tajné služby dlouho po revoluci odolávaly, zůstaly oddělené, nepříliš změněné, uzavřené. V této oblasti existuje velké zpoždění.
Dienstbierův příběh je složitý. Po okupaci v roce 1968 už tento bývalý komunista komunismus nežral. Proslul svým protiokupačním vysíláním a odporem vůči režimu, který držely sovětské tanky. Jako jeden z prvních podepsal CH 77 (v prosinci 1976), byl jejím mluvčím, tři roky si odseděl v kriminále za činnost proti režimu. Disident jak Brno.
Foto: Tomáš Nosil
