Nový ředitel veřejnoprávní televize Petr Dvořák udělal těsně po vítězství v konkursu dvě chyby. 1. Lhal, když tvrdil: "Já jsem nebyl členem KSČ, já jsem byl pouze kandidátem." 2. Napadl moderátora vlastní televize Jakuba Železného, který ho po zvolení zpovídal v ČT24.
Nejprve Dvořákova komunistická minulost. Kandidátem zločinecké, totalitní organizace byl od 10. 6. 1987. Členem se stal 20. 9. 1989. (Stihl to, smolař, těsně před sametem.) Být kandidátem KSČ vyžadovalo osobní vůli. Dvořák v roce 1987 do partaje chtěl vstoupit. To je klíčové. Že byl přijat, bylo rozhodnutí rudé strany. Podstatné tedy je právě to kandidátství. A o tom radní, kteří Dvořáka vybrali, věděli.
Samo sebou: je ponižující, že Dvořák lhal. Ale odpovídá to jeho kariéře. Do strany vlezl, protože to bylo v té době výhodné. Dnes je výhodné to popírat. Tak to popřel. Asi nevěděl, že o jeho vstupu existuje záznam.
Pro nekomunistu se nabízí jedna otázka: To tu není nikdo, kdo by mohl řídit ČT a neměl rudou knížku?
Mnohem horší než bolševická kariérní minulost nového ředitele ČT je konflikt s moderátorem Jakubem Železným. Osobně si tohoto novináře cením, je vždy dobře připraven, nečesky sebevědomý, ostrý, slušný, kvalitní. Dělat interview se svým novým šéfem není lehké. A Železný nezklamal, předvedl, že v té slavné veřejnoprávní matce pořád ještě sedí pár kvalitních novinářů. Ptal se nekompromisně, jak to má být. Divák mohl být spokojen. A Dvořák MĚL BÝT SPOKOJEN.
Nebyl. O rozhovoru, při kterém mu moderátor nelezl do zadní části těla, pravil: "Bylo to nepříjemné. Rozhovor nebyl vedený profesionálně, byl úplně zbytečně agresivní." Navíc se Dvořák trapně vytáčí ze lži o své komunistické minulosti: "Finální odpověď jsem jenom střelil, protože jsem toho moderátora měl plné zuby a už jsem ho chtěl mít z krku."
Tak to je malér. Dozvěděli jsme se toto: moderátor má být na veřejného činitele (nic jiného Dvořák coby šéf ČT není) "příjemný". Profesionálně vedený rozhovor je takový, kdy se moderátor na nic zásadního neptá, není "agresivní", nešťourá v jeho minulosti, v jeho profilu.
Zapírání rudé knížky může zarytý optimista chápat tak, že se za ni Dvořák stydí. Ale útok na odvážně vedené interview je útok na podstatu zpravodajství a publicistiky. Dvořák chce ochočené, shrbené novináře. To si zřejmě dohodl na tajné předvolební schůzce s Petrem Nečasem.
Smutné. Jak z toho ven? Dvořák má šanci: může se Železnému veřejně omluvit.