Roku 1976 vydalo curyšské exilové nakladatelství Konfrontace výbor z myšlenek T. G. Masaryka nazvaný Masarykova abeceda. Uspořádal jej Jaroslav Dresler s úmyslem zachovat "Masaryka pro 21. století". Editor hledal pouze v Masarykových textech, pominul třeba Čapkovy Hovory, protože v nich je "Masaryk neautentický". Vznikl více než dvousetstránkový slovník, příručka pro ty, kteří se chtějí seznámit s názory TGM, avšak nemají čas, sílu nebo možnost číst jeho knihy. Krátká hesla (už jednovětá, třeba: "MYSTIKA / Věda nepřipouští mystiku jako zřídlo poznání") důsledně odkazují na texty, z nichž je editor vyňal. V knížce kapesního formátu, jež se roku 1990 dočkala i pražského vydání, je jich celkem 366 - od ABDIKACE přes MARXISMUS po ŽURNALISMUS.
Teď je tu podobná masarykovská čítanka. Přišel s ní univerzální publicista, odborník na Věru Čáslavskou, Helenu Třeštíkovou či Emila Zátopka, a pojmenoval ji 100x TGM (Universum, 207 str.). Její podtitul Co Masaryk řekl a napsal, jak to myslel a co to znamená připomíná název studie Václava Černého Co je kritika, co není a k čemu je na světě. Chce - podobně jako čítanka Dreslerova - pomoci lidem zajímajícím se alespoň trošku o Masarykovy myšlenky.
"Spisovatel Pavel Kosatík (1962)," čteme v (autorské?) předmluvě, prý "vyhledal v Masarykových knihách, přednáškách, rozhovorech atd. 100 klíčových vět, které po dobu více než sta let vstupují do národního povědomí a formují je. Každou z těchto vět zasadil do dvojího kontextu. Jednak toho původního, dobového, ke kterému se myšlenka váže. A pak hlavně do kontextu současného, který dovoluje posoudit, nakolik je Masaryk inspirativní pro dnešní dobu."
První citát ("Otec se narodil ještě jako nevolník. Musel se na panstvo tvářit přívětivě, v nitru byl proti nim. Jako dítě jsem ho slýchal, jak si doma na panstvo naříkal. Ale ještě víc než to jsem brzo vycítil, jak nerad nevolník pracuje.") je bez vysvětlení opatřen rokem 1860 - ovšemže tou dobou si desetiletý Masaryk nic takového nenapsal, vzpomínku starého prezidenta takto zformuloval Emil Ludwig a uplatnil ji na sklonku života TGM v knize Duch a čin /Rozmluvy s Masarykem. O této knize však Masarykův vykladač mlčí, nepřipomene ji ani u druhého citátu ("Od čtrnácti let jsem byl samostatný. Rodiče byli chudí, chtěl jsem studovat, ale musel jsem si vydělávat chleba. Tak to šlo pořád."), k němuž - s ohledem na zmíněných čtrnáct let - připsal letopočet 1864 a neodpustil si doušku, že v "novější době se pak objevila představa, že Masarykovým otcem mohl být císař František Josef I."; jenže představa se sotva může sama objevit, někdo ji přece musí vyslovit a šířit.
Vedle opakovaně citovaných, okřídlených Masarykových výroků ("Nebát se a nekrást!", "Ježíš, ne Caesar!", "Tábor je náš program", "Demokracie je diskuse", "Rozčilení není program") tu čteme i slova neautorizovaná, zaznamenaná dávno po Masarykově smrti tajemníkem Schenkem, například: "Když člověk nemá čas, tak se mu vlastně nechce. Protože čas je pořád." Alespoň tady by se slušelo uvést zdroj. Místo toho vykladač mudruje: "Dá se předpokládat, že Masaryk se do odporu k lenosti, stejně jako do většiny ostatních svých vlastností, v podstatě narodil: na Moravském Slovácku (míněno Moravské Slovensko, pozn autora), v baště křesťanství, lenost patřila mezi sedmero hlavních hříchů (spolu s pýchou, lakotou, závistí, hněvem, nestřídmostí a smilstvím)." Nepatřila náhodou lenost mezi sedmero hlavních hříchů všude, kam dosáhl katolický katechismus? Jakápak "bašta křesťanství"!
Slova z dopisu starého T. G. Masaryka Oldře Sedlmayerové ("Lidé se pořád starají o duši, jako by tělo nebylo nic, a zatím máme duši i tělo - proč by tělo bylo méně cenné než duše?") posloužila jako záminka k připomínce této pozdní lásky. Vykladač se tu plete přinejmenším třikrát. Paní Sedlmayerová prý "byla o 36 let mladší" než TGM, ve skutečnosti o 34. Podstatná část jejich korespondence prý "dosud leží zapečetěna a nevydána v Památníku národního písemnictví". Jak vzrušující představa! Kolik pečetí tam asi je? Masaryk a Sedlmayerová se prý dali "do společného psaní", avšak později "Masaryk rukopis spálil". Nikoli, strojopis veršovaného románu Marie stále čeká na svého editora a nakladatele. Nezapečetěný.
Pan Kosatík je okouzlen masarykovským mýtem, a proto ho přiživuje: "Nebyl schopen lži ani v situaci, kdy mu šlo o všechno." Ale ale! Nenapsal náhodou chlapec Masaryk roku 1866 na vrata prvního stavení v Čejkovicích "Achtung! Cholera!" jen proto, aby do vsi
nevstoupili pruští vojáci? Lež byla efektivní, obci se vyhnuli.
"Budu se na vás dívat, jak to vedete." Kosatík: "Poslední věta z Masarykova abdikačního projevu patří k nejdojemnějším, jaké kdy pronesl". Není to poslední věta z abdikačního projevu, zní trochu jinak a Masaryk ji nikdy nepronesl. Text (už ani ne Masarykův) přečetl za odstupující hlavu státu kancléř Šámal.
Reedice Dreslerovy čítanky by udělala Masarykovi lepší službu.
