Máme u nás v ulici společný sen: aby se z jednosměrky, kde řidiči někdy šlápnou na plyn jako šílení, stala zóna bez aut. A protože chceme ideál alespoň občas přiblížit skutečnosti, pořádáme dvakrát do roka uliční slavnost. Pozveme obyvatele čtvrti, spřátelené kapely, mezi lampy natáhneme transparent s prosbou o ohleduplnost, napečeme sladkosti a namažeme chleby pomazánkami, vyneseme ven stoly, židle a lavice. A jsme zvědaví, kolik lidí zase přijde.
Poprvé jsme takhle oslavovali novou dlažbu, potom dokončení nárožního posezení s pítkem, letos jsme se připojili k celopražskému festivalu Zažít město jinak. Dá se říci, že organizační nápor už zvládáme takřka rutinně a každý další "streetfest" si dokážeme víc a víc užívat. Zkusím tedy sesumírovat základní pravidla, která se nám v průběhu uplynulých sezon osvědčila. Vedou mě k tomu dva důvody: 1. Nadace VIA, v jejíchž barvách tento seriál chystám, se podobnými "komunitními akcemi" zabývá už patnáct let. 2. S kolonizováním veřejných komunikací nemotoristy se poslední dobou roztrhl pytel a sdílení zkušeností snad přijde vhod.
Lámat věci přes koleno, přesvědčovat někoho - a pak se na něj mračit? To je lepší nechat si od cesty, tohle je sousedský mejdan. Co zabírá, je rozdělit si včas úkoly podle toho, co koho baví. Někomu lebedí, když si může zalézt co nejdál od lidí a vyrábět tam... třeba vlastnoručně nakreslenou pozvánku. Někdo umí shánět účinkující a průběžně ověřovat, jestli se dá opravdu spolehnout na to, že dorazí. Další rád kdykoliv sedne do auta a cokoliv přiveze. Jiný má schopnost přesvědčovat sousedy, aby vydali do bazaru zajímavé domácí poklady, dalšímu nevadí žádné nakupování. A někoho může těšit, že druhý den uklidí ulici od kelímků a vajglů.
Úplná dobrovolnost má sice své meze a občas se hodí povzbudit ji příhodným šťouchancem, sázka na přirozené talenty ale nic nezkazí. K nezaplacení je hlavně člověk, který dokáže mít v hlavě všechny úkoly, nachází pro ně vhodné vykonavatele, připomíná dotyčným jejich roli a přitom je nezprudí a nezakyselí. Tohle jsou shodou okolností lidé, kteří jsou úspěšní i ve svých profesích, takže mají nejméně času věnovat se po práci uličním slavnostem. Častěji se tak kolem motají ti, jejichž komentáře začínají slovy "mělo by se". Nejsou to někdy marné nápady, jen je třeba mít nervy na to, že když dojde řeč na "kdo to zařídí?", obvykle se stáhnou.
Úspěch pouličního reje už na organizátorech zpravidla příliš nezáleží. Důležité je, aby si přišly na své děti a kromě jiného si mohly samy něco zkusit vytvořit nebo zahrát. Jednotlivá vystoupení by měla být dostatečně pestrá, nemělo by jich však být příliš. Moderování budiž nenápadné, není třeba tlačit na pilu. Lidem vlastně nejvíc vyhovuje, že si mohou jen tak povídat a vychutnávat si pocit z toho, že se v jedné uličce může sejít tolik známých. Se soumrakem v nejhorším může zmizet jídlo, ale rozhodně by nemělo dojít pivo a víno (naopak na kořalku pozor, nechcete-li mít ráno ulici plnou střepů či něčeho horšího).
Kolem desáté večerní se zvyšuje riziko některých komplikací. Sousedé, kteří se dosud potkávali nanejvýš při venčení psů, si mohou začít sdělovat tzv. "pravdy" jeden o druhém. Může dojít i na příjezd policie, a protože snad v každé ulici žije udavač, je lepší událost předem ohlásit na úřadě. Nám se letos poštěstilo zažít neobyčejnou scénku: ve 22.10 se v ulici zjevil vůz s blikajícím majáčkem, ale po stručném objasnění "o co tady jde" se muži v uniformách víceméně omluvili a s přáním příjemného zbytku noci odcouvali do tmy. Každopádně je lepší neobtěžovat třeba pod okny ložnice se spícími dětmi nadbytečnými decibely.
Pak už stačí sejít se ráno k úklidu, převyprávět si nejlepší historky ze včerejška a pochválit se, jak to zase všechno báječně klaplo. A nepohádat se při dohadování o tom, u koho doma zase uskladnit všechny ty krámy, které se za uplynulé roky naší společné pořadatelské služby nahromadily: plachty proti dešti, elektrický hrnec na svařené víno či přebytky z minulého bazaru, přičemž nejvíc místa zaberou staré koberce, deky a ubrusy sloužící k dekoraci nevzhledných zákoutí, a papírové řetězy, které natahujeme mezi domy - to aby se u nás lidem líbilo, přišli příště zase a bylo jich ještě víc. No, to abychom už opravdu objednali toi-toiku...
Seriál Marka Šálka vychází každou středu.
