Vypráví se, že největší petrohradské kasino mělo tři patra. V prvním hráli boháči. Ve druhém oligarchové, politici a ještě větší boháči. A ve třetím Vlastimil Petržela. Jen on.
Milion na nulu. Nic. Dva miliony na nulu. Zase nic. Petržela, tou dobou velectěný trenér místního Zenitu, jich na ruletě protočil třeba dvacet. Za noc.
Do toho prášky na nervy, které se časem změnily v potřebnou drogu, bez níž nelze existovat. Z Petržely se stala žvatlající troska, uvázlá ve vlastní ješitnosti. S nikým nevyšel, rozhádal se i s šéfem petrohradského klubu. Odešel. Pak ještě chvíli paběrkoval uzamčen ve vlastním hazardním světě. A pak... pohár přetekl.
ČTĚTE TAKÉ: Vyléčený Petržela: Žižkov si mě proklepl a dal mi práci
Zpytoval svědomí. Zahájil bohnickou léčbu. Na starost si ho vzal sám velký ničitel závislostí - Karel Nešpor.
Půl roku od doby, kdy vyšel z léčebny, se Petržela vrací na trenérskou lavičku, bude trénovat Viktorii Žižkov. Ješitnost přebila střídmá pokora, v sebeanalýzách si trenér věří, avšak skromně, ne pyšně.
Fotbalový odborník je to stále velký, jeden z největších v Čechách. Sáhl si na vlastní dno, potápěl se, dusil se. Teď už volně dýchá. Prý.
Jen ten Žižkov... těžko říct, jestli zrovna tenhle klub je ideální cestou k návratu. Majitel Luděk Vinš je tak trochu blázen, trenéry stylizuje do ponožek - často je střídá. Josefu Csaplárovi sliboval manažerskou koncepci, vyhodil jej za pár kol, pak ještě další dva kouče... Je nečitelný, nevyzpytatelný. Vytváří tlak.
A právě kvůli fotbalovému presu spadl Petržela do svých práškových depresí. Žižkov bude jeho komplexním testem, tvrdou prověrkou. Už jen proto, že v téhle čtvrti je snad největší koncentrace heren v Praze.
Tak co, milion na žižkovskou nulu?
Foto: Robert Sedmík
