Editorial
Ministrovi popularity navzdory
06.05.2012 07:30 Glosa
Vážení a milí čtenáři!
Zatímco politická scéna se poněkud uklidnila (otázka je, na jak dlouho), žije si svým vlastním životem původně bezvýznamný případ řidiče autobusu, který před volbami pomaloval vulgárními slogany předvolební plakáty. A politikům na nich dodělal tykadla. V podstatě se na začátku nic moc nestalo. Poničil nějaký majetek, soud jej odsoudil ke 100 hodinám veřejných prací a náhradě škody ve výši 15 tisíc korun. Jenže pak to začalo. Řidič odmítl práce vykonat, peníze zaplatit. Soudkyně tedy navrhla místo prospěšných prací domácí vězení. Řidič opět odmítl, na soud se prostě vykašlal, a tak soudkyně trest změnila na 100 dní vězení. A onen řidič do vězení nenastoupil a až po nějaké době se přihlásil policii a nyní je ve vězení. Banální případ. Něco zničil, pohrdal soudem, tak šel do vězení. Meritum věci jasné, trest jasný.
Ale nebyli bychom v Česku, aby se z takové triviality nestalo divadlo. Soudkyně je manželkou exministra vnitra za ODS Ivana Langera. A onen řidič prý jen vyjadřoval politický názor. A začalo druhé kolo. Do hry se vložil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Když jeho tykadélka, velmi citlivá na šance zalíbit se, zachytila vibrace možné popularity, podal stížnost k Nejvyššímu soudu a chce, aby onen řidič byl propuštěn. Nevšiml jsem si, že by se v době, kdy se o případu nepsalo, tehdy jen obžalovaného řidiče zastal. To by totiž veřejnost nezaznamenala a politické body by z toho nekynuly. Jiří Pospíšil je totiž především surfařem, který se zuby nehty drží vlny popularity. Vzpomeňte si. On nejprve instaloval státního zástupce Vlastimila Rampulu, aby se ve chvíli, kdy se proti němu zvedl veřejný odpor, postavil do čela jeho kritiků a chtěl ho odvolat.
Ale zpátky k odsouzenému řidiči. Zkusme si celou věc představit sami na sobě. Mám auto. A když mi ho kdokoli pomaluje, čímkoli, budu chtít, ať mi vzniklou škodu zaplatí. I kdyby tam psal třeba verše. A pokud to neudělá, budu chtít, aby byl potrestán. Protože základem svobodné společnosti je i nedotknutelnost soukromého majetku. I ty autobusy a plakáty někomu patří.
A ministr Pospíšil? Kolika dalších lidí, o kterých média nepíší, se zastal? Kolik on vlastně ve své kariéře udělal rozhodnutí, která by byla nepopulární? Vždyť dokonce jako jediný nemá potíže s tím, že je loutkou plzeňského kmotra Romana Jurečka. A jak by se panu ministrovi líbilo, kdyby na jeho dům či jeho auto někdo nastříkal barvou něco oplzlostí? Nebo třeba na budovu ministerstva? Šel by a vlastnoručně by to umyl? A s úsměvem to označil za svobodu politického projevu?
Díky bohu, že se v Česku začíná pár věcí měnit. I přes to, že máme ministra popularity v čele ministerstva spravedlnosti, začínají se tu objevovat soudci, kteří používají rozum a je jim fuk, co na to politici. Po Vojtěchu Ceplovi mladším (kauza justiční mafie), Janu Šottovi (aféra Víta Bárty) je tu, zdá se, další: Markéta Langerová. Díky za to.
Hezký týden!
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.