Krymský parlament odhlasoval členství tamní autonomní republiky v Ruské federaci, což nepochybně zhruba za týden potvrdí také lidový plebiscit. Bude kolem toho ještě dost křiku, ale už se na tom sotva něco změní. A poučení pro českého pozorovatele?
I pro toho, kdo se nepovažuje za kdovíjak hlubinného "ukrajinologa", plyne z konce minimálně jedné fáze ukrajinské krize celá série poznatků, nezřídka pramálo radostných. Každý z nich by sice samostatně vydal na knihu, ale zkusme je prozatím alespoň vyjmenovat:
1/ I v 21. století je možné na starém kontinentu napochodovat bez předchozího varování a v plné polní na území nějakého státu a buď celý, nebo alespoň jeho část vojensky obsadit a mocensky opanovat.
2/ Stejně jako v 1. i 2. polovině 20. století velmoc v roli agresora sklidí i dnes sice velkou kritiku a opovržení světového společenství, ale to je tak všechno, co s tím svět může dělat.
3/ Ohledy na světovou ekonomiku a bilaterální obchodní vztahy s velmocí-agresorem váží v konečném účtování více než učebnicové principy, v časech křehké ekonomické recese pak dvojnásob.
4/ I v éře po pádu "železné opony" existují sféry vlivu a ani předchozí sestup Ruska na úroveň velmoci druhého řádu na tom nic nezměnil.
5/ Z tohoto pohledu se jeví jako kontraproduktivní snahy dotlačit Ukrajinu k dějinnému rozhodnutí, zda se přimkne k EU, anebo k Rusku. Výsledkem může být maximálně rozdělení současné Ukrajiny.
6/ Evropská unie je stále do značné míry umělý útvar, který snad umí jakž takž administrovat mnohojazyčné společenství v klidných časech, v okamžicích krize je ale zcela jalový a rád přepouští aktivitu národním státům.
7/ Spojené státy jako velmoc prvního řádu nevzbuzují dnes ve světě potřebný respekt. Od časů Billa Clintona lze pozorovat devalvaci role USA, v éře Baracka Obamy dokonce velmi markantně.
8/ Dlouhodobě nelze držet pohromadě uměle vytvořené státní útvary, jímž Ukrajina nepochybně je. Vnitřní rozpory musejí v krizových dobách zákonitě posílit separatistické tendence a modla "práva na sebeurčení" pomůže takový stát roztrhat.
9/ Uměle vytvořené státy, historické křivdy a bolševické přesouvání národů od Stalinových časů dále jsou dodnes rezervoárem, z něhož může Evropa očekávat ještě nejednu krizi či dokonce válečný konflikt.
10/ Vzhledem k předchozím devíti ponaučením slavme příští středu o to úlevněji 15 let členství Česka v NATO, i při všech chybách, které tato organizace má. Tomu, že toto členství má smysl, věří u nás dlouhodobě nadpoloviční většina lidí - a to je dobře.
