Dnes "prolomil nařízené mlčení" Ladislav Bátora. Na ministerstvu školství uspořádal tiskovku. Popsal svůj příběh, který vnímá jako nefér kampaň cílenou na svou osobu. Na závěr oznámil rezignaci. Končí coby zástupce vrchního ředitele kabinetu ministra školství Josefa Dobeše (VV).
Bátora má nesporně nemalou inteligenci. Ale nejen tu, z jeho čteného, pečlivě artikulovaného, pečlivě připraveného vystoupení (které přenášel server iDnes, ale nikoli, jak by se u tak profláklé osoby dalo čekat, ČT 24) bylo znát, že je osobně zraněn a že se osobně cítí jako oběť.
Snažil se vyvrátit výtky, že je neonacista. Popsal své snahy bránit se podáváním trestních oznámení. (Kupříkladu vzdoroval nařčení, že je zastáncem genocidy.) Z výsledků podle něj jasně plyne, že jeho podání autoritami nebyla brána vážně a byla předem odmítnuta. Popsal útoky médií a veřejných činitelů, zmínil i ministrem (nebo spíš premiérem Petrem Nečasem) nařízené mlčení. A oznámil rezignaci.
Nemá cenu opakovat, co má Bátora za sebou. Bylo to napsáno mnohokrát. Spíš jde o to, co má PŘED SEBOU, kam míří. A taky jde o to, proč vlastně končí.
Podle dobře informovaného zdroje byla důvěra Hradu v Bátoru poslední dobou otřesena. Jeho image tam začala vyvolávat nespokojenost. Proč? Zjevně se stal až příliš viditelným terčem. V Česku už to tak chodí. Hrdinní politici se raději trefují do mezičlánku, do nástroje, než do skutečných strůjců dějů. Je pohodlnější kopat do Bátory, než se pustit do otevřeného souboje s příliš silným Klausem.
Bátora tedy zažívá dvojí zhrzení. Má pocit, že je oběť mediální a politické kampaně. Zřejmě má ale taky pocit, že ho Hrad hodil přes palubu, že ho využil, strčil na školství, a pak bez výčitek svědomí obětoval.
Jenže Bátora není takový tvrďák a hrdina, jakým by asi rád byl. O tom svědčí i fakt, že dva měsíce mlčel, že si nechal naordinovat mlčení. Je přece naprosto absurdní, když premiér či ministr zakážou občanovi této země, aby se veřejně vyjadřoval k veřejným věcem. Na tohle kývnout může jedině poslušný, k vrchnosti vzhlížející postrašenec.
A tak i při své labutí písni na školství neopomněl nakonec sdělit, že cítí hlubokou vděčnost k ministru Josefu Dobešovi (VV) a prezidentu Václavu Klausovi, jediným ústavním činitelům, kteří se ho během "bátoriády" zastali.
Zjevně věří, že s ním bude počítáno dál. Jenže se asi mýlí. Je dobrý tak na to, aby udržoval iniciativu D.O.S.T. Aby případně vyjednával o spolupráci s Janou Bobošíkovou. Aby pracoval na vzniku případné klausostrany. Aby občas něco ostrého řekl a dal Hradu, nebo taky VV, šanci prezentovat hloubku svého národovectví. Ale to je vše.
Ladislav Bátora by si měl přiznat jednu zásadní věc: v podstatě s ním Dobeš a Klaus zametli. Platí pro něj varování: Nechoď, Bátoro, s pány na led...
