Očima Martina Hekrdly
Nejsme kůly v plotě

Napohled je naše politická scéna světový unikát. Těžko se chápe, když po protivládním "hnutí odporu" v krajských a senátních volbách ještě zesílily právě ty požadavky protinečasovské fronty v ODS, které mohou odpor obyvatelstva jenom zesílit. Jestliže Petr Tluchoř & spol. nechtějí žádné zvyšování daní, pak jenom proto, aby se mnohem mohutněji "hledaly úspory" ve výdajích. Odmítají i symbolickou "solidární daň" jako prý trest pro "schopné a úspěšné" (Boris Šťastný), jejichž kriminální praktiky jedním dechem zároveň otevřeně přiznávají; vždyť "existuje sto a jeden způsob, jak se zdanění bohatých vyhnout" (znovu Šťastný).

Vše nasvědčuje tomu, že účetnický mág a růstový chaot Miroslav Kalousek by tu novou "daňovou progresi" - jak se vznešeně nazývá mizerné sedmiprocentní zdanění části příjmů nad 100 tisíc korun - klidně oželel. Je to přece jen "solidární" ohlupování lidí, které Nečas - s Kalouskovým souhlasem - hodlá dále oškubat zvýšením spodní sazby DPH na 15 procent. Je neuvěřitelné, že TOP 09, jak hlásaly některé středeční novinové titulky, "by nejspíš ustoupila od zdanění bohatých, žádá ale stabilitu vlády". Jak je možné ustoupit v jediném vstřícném (jakkoli pouze kosmetickém) gestu a zároveň (vedle prosazování dárkového balíčku církvím a tuneláže průběžného penzijního systému) žádat "stabilitu vlády"? Ze všech lidskoprávních dokumentů, Prohlášením nezávislosti Spojených států amerických počínaje, by dnes leckdo mohl vyčíst, že takovou vládu je oprávněn svrhnout i náhodně srocený dav. "Docenti" Strakovy akademie však soudí, že se budou stabilizovat.

Zůstaňme však při zemi. Česká vláda pouze - tak se eufemisticky říká aroganci - "nešťastně komunikuje s veřejností". V podstatě však provádí evropskou politiku úspor, i když tím (ovšem pospolu s Evropou) dále zadlužuje stát, neboť úspornými politikami rovněž (jako ta Evropa) dusí ekonomiku. Českým specifikem je, že zadlužení je stále relativně malé a že škrtící "reformy" jsou myšleny jako preventivní krok (Kalousek si to asi spletl - u chemika člověk nikdy neví - s koncepcí "preventivních úderů" George Bushe juniora). O stabilitě vlád a "zavedených" politických stran nemůže být v Evropě ani řeči. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Vláda vyje s vlky.

Ano, dělá to hrozně, netakticky, bez jakýchkoliv úliteb požadavkům veřejnosti na elementární spravedlnost. Dělá to bez řádné legitimity. Je neustále trapná, ba odpudivá. Ale dělá to, co většina evropských vlád. I socialistická administrativa Françoise Hollanda nedávno protlačila "zlaté pravidlo" strukturálního rozpočtového deficitu ve výši půl procenta. V souladu s vůlí "Merkozyho" (bývalého tandemu Merkelová - Sarkozy) a proti vůli dvou desítek socialistických poslanců...

V dobré společnosti

Takže je všechno v nejlepším pořádku. Běžíme do záhuby ve velké smečce. Snad se mezi tolika prašivými hřbety ratingovým agenturám ztratíme. Nejsme kůly v plotě! Pokud ovšem naši prezidenti nebudou krást protokolární pera a čelit airsoftovým střelám komunistických atentátníků. A pokud se kdejaký autobusák nestane vězněm svědomí za "komunikaci veřejnosti s politiky" prostřednictvím tykadel. Zvítězí-li uvážlivost a vláda se vyhne kandelábrům, pes po nás neštěkne. Ani ohař venku z boudy nevylezl, když jsme teď doma kvíleli o "rudém říjnu" a bzděli si do gatí.

Má to jeden háček. Z hlediska globálního se stává čím dál zjevnějším kůlem v plotě celá Evropa, naše společná vlast. A to právě těmi politikami, do nichž (skoro) zapadáme a v nichž se zatím (šťastně) ztrácíme.

Nedávno opakoval německý ministr financí Wolfgang Schäuble po Margaret Thatcherové slavné dogma z roku 1980 zvané TINA . Jde o zkratku anglické věty "There is no alternative" čili "Není jiné alternativy". Alternativy k volné ruce trhu, privatizaci veřejných služeb a úspornosti. "Es gibt keine Alternative," papouškuje Schäuble ještě dnes, po 32 letech! Dokonce krátce poté, co hlavní ekonom MMF Olivier Blanchard konstatoval, že dopad fiskálních úspor na ekonomický růst byl podceněn a  že tyto úspory urychlují pokles. Ovšem! Češi začali kupovat víc chleba (nejlevnější pečivo) a přestávají se stravovat v restauracích, ubytovávat v hotelích...

Je to ještě horší. Čína, Indie, Rusko a Brazílie lamentují, že Evropa je epicentrem globální krize. Jednak si sama dobrovolně podvazuje koupěschopnost. A jednak z ní kapitál - zalitý euroinjekcemi - prchá pryč na periferii. A zdražuje tím jüan, rupii, rubl i real, což je ničivé pro dotčené země, pro jejich konkurenceschopnost. Nemají komu prodávat kvůli chudnutí evropské poptávky a zdražování své nabídky. Německo přidusilo Evropu, Evropa škrtí svět a všechno míří ke katastrofě.

V srdci Evropy jsme byli vždycky, v epicentru globální krize jsme poprvé. Ještěže v dobré společnosti.