Nemáme papeže

Domácí
1. 3. 2013 11:00
bez popisku 499565
bez popisku 499565

Katolická církev přišla o šéfa. Stačí napsat první větu a autor-bezvěrec se ocitá na tenkém ledě. Není v tomto případě řízení instituce vyhrazeno někomu jinému, jehož jméno...? A existuje vůbec onen "předseda představenstva"?

Bohužel, hlubokomyslné úvahy na toto téma musím - kvůli neznalosti - nechat jiným. Přidržím se faktů: počet katolíků se za posledního půl století zdvojnásobil, je jich 1,2 miliardy. I člověk jiného či žádného vyznání cítí jistou úctu, přesněji řečeno sílu tradice. Tolik fanoušků snad nemá ani Manchester United. Logo s křížem, zdá se, ve světě pořád táhne. Byť u nás počet katolíků nepřetržitě klesá: při sčítání lidu v roce 2003 se ke katolické konfesi přihlásilo 2,7 milionu Čechů, v roce 2011 už jen něco přes milion.

Benedikt XVI. s tím každopádně praštil. Není divu. V dubnu mu bude osmdesát šest a odsloužil si svoje. Jeho předchůdce Jan Pavel II. sice v úřadě strávil o osmnáct let déle (celých šestadvacet let, vydržel až do smrti, to mu bylo osmdesát čtyři), mezi těmito dvěma muži je však rozdíl: polský kněz Karol Wojtyla byl na vatikánské poměry rozený showman a svoji světskou slávu a vliv dokázal dobře zúročit - jak v "božích", tak v pozemských záležitostech. Německý teolog Joseph Ratzinger je jiná povaha.

"Uznávám svoji neschopnost spravovat úřad, který mi byl svěřen," nechal se slyšet odstupující papež. S tíhou "svatého stolce" se popral se ctí - aspoň podle toho, co zpoza vatikánských zdí dolehlo k nám laikům. Například ve své zvěsti Deus caritas est (Bůh je láska) zdůraznil propojení lásky slitovné s láskou erotickou. Ano, nevzal na milost potraty, homosexuální svazky, svěcení žen ani kondomy. Můžeme to odsuzovat, ale má to logiku: církev pokračuje v "posilování značky", chrání své stále unikátnější postavení na trhu.

Ještě do Velikonoc by měl být znám Benediktův nástupce. Pro trochu divočejší představu, co všechno se při volbě Svatého otce může přihodit, lze doporučit zhlédnutí italského filmu Habemus papam (česky Máme papeže!, natočeno 2011). Na pozadí konkláve se odehrává jednoduchý děj, zasazený do současného Vatikánu: "Bože, jen ať to nejsem já!" drmolí v úvodu tiše rty kardinálů všech ras. Pak vypadne elektřina a desítky papežských kandidátů dál setrvávají potmě v panických úvahách, zda "venku vědí", že uvnitř nejde proud.

Volba poté určí papežem starce, který evidentně ztratil všechnu sebedůvěru, potýká se s depresemi, cítí se slabý. Jistý si je jedinou věcí: "Nemám na to," svěřuje se kolegům. Odmítá vyjít na balkon pozdravit milionový dav, hází věcmi, mluvčí úřadu ztrácí nervy a povolává psychoanalytika-ateistu, kterému je směšný přísný papežský protokol, hlavně přítomnost všech kardinálů během psychoanalýzy a striktní izolace - nesmí se vrátit domů za rodinou, dokud nebude "případ vyřešen". Veřejnost čeká, novináři jsou dotěrní, mluvčí mlží a papež trucuje.

Pozemský delegát Ježíše Krista pak uteče, toulá se po městě a... Přejme novému papeži lepší psychickou i fyzickou kondici než ve filmu režiséra Nanniho Morettiho. Na katolickou církev se toho dnes valí hodně.

Autor: Marek ŠálekFoto: ČTK

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ