Očima Jana Brodníčka
Nepoučitelná hnědnoucí Evropa

Diktátoři se vracejí! Adolf Hitler se probudil v moderním Německu v knize Už je tady zas již v roce 2012 a o tři roky později byl jeho přerod v televizní celebritu zpracován filmově. Svým "návratovým" snímkem se teď může pochlubit i jeho spojenec z Osy Berlín-Řím-Tokio Benito Mussolini. V nové satirické komedii Sono tornato (Jsem zpět) projíždí současnou Itálií a přemýšlí, jak znovu ovládnout politickou scénu. Snímek byl uveden do kin v příhodnou dobu - uprostřed předvolební kampaně, kterou výrazně ovlivnily populistické a neonacistické nálady. "Jsem přesvědčen, že kdyby se Mussolini dnes vrátil, volby by vyhrál," říká Luca Miniero, režisér filmu. V italské duši se podle něho kousek duceho stále ukrývá.

Kdyby měl někdo v 90. letech možnost cestovat časem do současnosti, asi by se hodně divil, co se to v Evropě děje. Vždyť tenkrát bylo ve většině zemí vše tak nějak, jak mělo být. Studená válka byla pryč, Francis Fukuyama psal o konci dějin, Evropská unie se vesele integrovala. Nyní, o dvacet let později, je tehdejší optimismus pryč. Nahradily ho obavy. Politická situace se změnila k nepoznání. Či spíše připomíná meziválečné časy.

Posilování populistických a krajně pravicových partají není samozřejmě nic nového a pozorovat je lze už několik let. Pokud ale tuto neděli vyhraje italské parlamentní volby středopravicová koalice Silvia Berlusconiho, jejíž součástí jsou xenofobní strany Liga severu a Bratři Itálie, může to být pro Evropu zásadní moment. I přes všechny své chronické problémy je Itálie pořád čtvrtou největší ekonomikou a čtvrtou nejlidnatější zemí EU (započítáme-li Spojené království).

Obrat v Římě navíc může nastat v době, kdy dochází k zneklidňujícímu vývoji i v jiných evropských státech. Útok Marine Le Penové na Elysejský palác byl sice loni odražen, ale nervozita stoupá v Německu, kde stále není jisté, zda bude pokračovat velká koalice, a hrozí, že se budou konat předčasné volby. Podle průzkumu agentury INSA by se v nich na druhém místě před sociálními demokraty umístila extremistická Alternativa pro Německo. Ještě před pár lety naprosto nemyslitelná věc.

V Rakousku mezitím řeší aféry vládních Svobodných (FPÖ). Za uplynulý měsíc propukly už dva skandály týkající se antisemitských zpěvníků, které používaly buršácké spolky, jejichž členy jsou politici strany. U našeho severního souseda se pro změnu rovnou mění dějiny. Nový zákon trestá až tříletým vězením výroky, že Poláci mohli za holocaust. Premiér Mateusz Morawiecki vyvolal pobouření, když na mnichovské bezpečnostní konferenci naznačil, že na genocidě se podíleli i Židé. A Waldemar Bonkowski, senátor vládního uskupení Právo a spravedlnost, zveřejnil video sestříhané z válečných propagandistických materiálů nacistů...

Přidejme k tomu maďarského budovatele neliberální demokracie Viktora Orbána, jenž v dubnu vyhraje volby zřejmě před krajně pravicovým uskupením Jobbik, Švédské demokraty, kteří mohou v zářijových volbách skončit druzí, nebo Dánskou lidovou stranu, jež si udržuje podporu patnácti až dvaceti procent voličů. Dostaneme výbušný pravicově-populistický koktejl.

Je uváděno mnoho příčin nárůstu obliby těchto partají - migrace, strach z muslimů, globalizace, ekonomická krize, politická korektnost, znechucení tradičními politiky, ruské ovlivňování veřejného mínění s cílem rozbít Evropskou unii, touha po silných vůdcích... Strach a vzývání spasitele je z nich nejtrvalejší. Ukazuje se, že dnešní lidé přemýšlejí v podstatě stejně jako ti, již způsobili hrůzy druhé světové války. Aktuální dění připomíná, že vývoj civilizace nesměřuje neustále kupředu. Nyní máme co do činění s jakýmsi fašistickým déjà vu.

Bylo legrační sledovat, jak si představitelé protisystémových stran (Le Penová, Wilders, Salvini...) loni notovali na setkání v německé Koblenzi. Zatím mají společné nepřátele - především muslimské migranty a "zlý" Brusel. Do koho by se pustili, až by o ně přišli? Samozřejmě do sebe navzájem. Lidé, kteří je volí, jsou buď naivní a nepoučitelní, nebo prostě neznají dějiny 20. století.