Šok. Nobelovu cenu míru získala Evropská unie za sjednocování kontinentu. Porota rozhodla jednomyslně. U nás na Hradě si jistojistě ťukají na čelo. A plno dalších lidí UVNITŘ UNIE si bude ťukat na čelo: Nobelovka pro Únii? Jaká drzost!
Nobelův výbor ocenil unii nejen za vzkříšení Evropy po druhé světové, ale taky za tmelení kontinentu po pádu Berlínské zdi. Problém je, že občané EU tohle příliš nevnímají. Jsme zvyklí nadávat, to je náš denní chleba. Na unii se nadává skvěle, víme, co všecko dělá blbě, můžeme na ni ukazovat a křičet: To vy! Ale třeba my, kteří žijeme v České republice, co kdybychom nebyli v EU? Jak by se nám žilo? Kde bychom byli? Nebyla by náhodou ve škole už zase povinná ruština?
Je to Nobelovka za mír. My ale nejsme vůbec vděční za to, že žijeme dlouhou dobu v míru. Přitom to znamená strašně, nekonečně mnoho. Pro nás však normál. Stejně jako to, že nejsme pod vlivem Moskvy, která nás držela ve svých totalitních pařátech po dlouhá, šedá, temná desetiletí.
Od výboru je to drzost. Dát cenu sedmadvacítce, která jde z maléru do maléru, vypadá jako úplný nesmysl. A je to navíc zjevně politická podpora krizí zmítanému celku. Cena vyvolá kontroverzi. U nás bude ocenění jistě interpretováno takto: je to Nobelovka pro kmotry. Proč? No protože kmotři konzumují značnou část evropských dotací, rozkrádají je - viz třeba program ROP Severozápad atd. - Jasně, evropské dotace jsou megasporné. Nejlépe je zrušit - to by kmotři řvali! Ale to, že jednotlivé země (jako my) rozkrádají fondy EU, ještě neznamená, že EU nestojí za nic a že si nezaslouží úctu a ocenění.
Nobelův výbor dal cenu za mír všelijakým ptáčkům. Asi nejstrašnější byla cena pro muže s hadrem na hlavě, Jásira Arafata. Ta leckoho do hloubi duše urazila. Ale tentokrát je porota drzá správně, provokuje přesně tak, jak má. Měli bychom se, my unijní nadávači, nespokojenci, chytit za nos a přiznat, že v celosvětovém kontextu žijeme v ráji. A že by to bez Evropské unie nebylo zdaleka tak samozřejmé.
