Ten chlapík, co si ke mně někdy na konci 90. let v Berlíně přisedl, vypadal trochu umolousaně. Na lavici v hospodě vedle mě hodil batoh, usmál se, objednal si pivo a koukal na fotbal. Mně to bylo jedno. Druhý den mě čekalo vystoupení na konferenci a měl jsem plné ruce práce s psaním přednášky.
V poločase mě vyrušil a zeptal se, co dělám. Spíše ze zdvořilosti jsem mu naznačil hlavní teze své chystané řeči. Pokyvoval, usmíval se a pak mi dal radu, kterou jsem ocenil až později. Zněla: "Pokud chceš vypadat jako intelektuál, musíš tam mít citaci Marxe. V nejhorším stačí Naomi Klein nebo Stéphane Hessel." Snažil jsem se mu vysvětlit, že s učením Karla Marxe své osobní zkušenosti mám a nemohu říci, že by byly nejlepší. Moc jsem ale neuspěl.
Celkově to ale byla moc prima debata. O to zábavnější, že z poněkud ušmudlaného týpka se druhý den vyklubal marketingový ředitel jedné z největších obchodních korporací na světě, na jehož přednášky se normálně stojí fronty. Byl to šéf firmy, o které se rozhodně nedá říci, že by byla levicová nebo málo kapitalistická. Ale byl to on, kdo mi otevřel oči a dovedl mě jak k Naomi Klein (díky své knize No Logo bývá označována za osobnost, jež odstartovala například trend společenské odpovědnosti firem), tak k fascinující osobnosti Stéphana Hessela (mimo jiné spolubojovníka Charlese de Gaulla), jehož kniha Indignez-vous! (Rozhořčete se!) podnítila v roce 2010 například nepokoje ve Španělsku. Zkrátka byl to parádní paradox. Na levicové autory mě upozornil člověk, který se živil tím, že dělal reklamy a marketing pro dětské plenky, prací prášky nebo kosmetiku.
Dodnes si pamatuji, s jakým zápalem mi vysvětloval pojmy jako pracující chudoba a další. Tedy podobné, s jakými se setkáte u obálkového tématu aktuálního vydání TÝDNE. Může to někomu připadat banální. Ale není. První podnět k tomuto tématu poskytl svým poněkud podivuhodným jednáním premiér Bohuslav Sobotka. Ten se angažoval ve vyjednávání mezd v jednom z obchodních řetězců. Je však záhada, proč si vybral zrovna tuto, a ne řadu dalších firem, kde by k podobnému zásahu měl také dost důvodů. Každopádně je pravda, že mzdy a nespravedlnost v odměňování je natolik zajímavé téma, že jsme se na ně podívali pozorněji.
Problém, který jsme minulý týden řešili v redakci, byl ale jiný. Měli jsme tolik silných témat, že jsme se od středy dohadovali, které je lepší. Zda článek o prostituci, o nespokojenosti příbuzných Karla Kryla s tím, jak ho zneužívá Ortel, nebo text o nových učebních osnovách. Snad si vyberete.
Autor je ředitelem redakce časopisu TÝDEN.
