Od Grosse k Topolánkovi
Domácí
23. 9. 2007 12:00Co může být špatného na tom, když si premiér půjčuje od známé auto, jež nakonec koupí jeho nová partnerka, shodou okolností místopředsedkyně sněmovny? Jen pro pořádek: tady nejde o to, že by někdo panu premiérovi nepřál, aby jezdil v trochu větším a dražším voze. Ten příklad totiž opět ukazuje, jak současná politická garnitura nedovede odolat pokušení moci; a navíc prokazuje neschopnost je věrohodně zakrýt, když už mu podlehne.
První si začal Stanislav Gross. Nezvládal touhy své ženy a nadstandard mladé rodiny vysvětloval manželčiným údajným úspěšným prodejem drogerie Amway, pak se zamotal do půjček od strýce. To bylo už hodně trapné, a protože uvnitř strany byla dostatečná poptávka po změně, skončil. O nic lépe si dnes nestojí ani Jiří Paroubek. V těchto ohledech sice zvládl své krátké premiérské úřadování, ale zato se brzy zapotí a jeho poradci už jistě usilovně koumají, jak vysvětlit příjmy nutné na nákladný život šéfa Lidového domu.
Proč ale do této kategorie spadl i Mirek Topolánek? Teoreticky neměl důvod. Premiérský plat a bohatý servis spojený s funkcí na slušný život určitě vystačí. A vzhledem k tomu, že i jeho nová partnerka se může spolehnout na služby státního aparátu, je o další důvod méně. Člověk pak jenom žasne, proč tak snadno a hloupě vytvoří prostor dohadům typu: kamarád a neformální poradce dohlédne na různé obchody státu a z malé domů se budou mít dobře všichni.
Stojí jim nějaké pitomé auto za to? Asi ano, protože tolik neztratí, při absenci větší politické vůle zbude jen pár článků v novinách. A to je náš případ. Onen dohad totiž vychází ze zavedené praxe, která dobře funguje od nejnižších politických pater až po ta nejvyšší. Navzájem to o sobě vědí a dovedou si dobře spočítat, že kdyby na sebe začali něco vytahovat, pak je to spláchne všechny. Na počátku stojí opoziční smlouva, jíž si dvě nejsilnější strany rozdělily moc a podíly na kořisti, které se mění v závislosti na tom, kdo právě vládne. Kdyby to alespoň nedělali tak okatě.
Hezký týden
