Zkuste se teď myšlenkami a vzpomínkami přenést do přelomu let 1989 a 1990. Do doby, kdy se země začala vypořádávat s komunistickým dědictvím a současně vznikal demokratický režim. Dovedete si představit, že by se v té době stal premiérem člověk, který byl spolupracovníkem StB? Nebo že by vám někdo řekl, že jednou takového předsedu vlády budeme mít? Co byste si asi o takovém prorokovi pomysleli? Že se zbláznil? A přece je to pravda.
Ano, 29 let od sametové revoluce se na dobu "před" dívají mnozí jinak. Je to pohled mnohem uhlazenější, zaoblenější. Ale přesto: listopad 1989 je dosud obecně chápán jako zásadní historický mezník. Čára, za niž se nechceme vrátit. Za ní fungoval režim, který byl špatný a ze zákona dokonce zločinný - včetně komunistické tajné policie a jejích spolupracovníků. Ostatně minimálně část veřejnosti to Andreji Babišovi připomene, až v sobotu dorazí na Národní třídu.
Není to jediný paradox letošního výročí 17. listopadu. Před několika týdny dostal komunistický poslanec Zdeněk Ondráček od předsedy Svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky medaili Za vlast a svobodu. Ano, to je ten poslanec, kterému se říká "mlátička", protože v roce 1989 ještě coby příslušník pohotovostního pluku SNB bušil obuškem do demonstrantů, kteří bojovali za svobodu. Oni za svou statečnost nikdy žádný metál nedostali, on ano.
A ještě jedna poznámka: dva dny po zásahu bezpečnostních složek v listopadu 1989 na Národní třídě vzniklo Občanské fórum. Významem slova "fórum" je diskuse nebo prostor k diskusi. Ostatně hnutí zahrnovalo široké spektrum názorů od levice po pravici a jeho hlavní představitelé opakovaně mluvili o nutnosti kultivovaného a věcného dialogu. "Nejsme jako oni!" skandovalo se na náměstích. Sdružení se samozřejmě časem rozdělilo do jednotlivých názorových proudů, ale duch slušného dialogu dlouho zůstával. Dnes? Mnohdy nejde o diskusi, ale o snahu soupeře urazit, ponížit, zesměšnit. Kdo nejde s námi, jde proti nám! K této "rozdělovací" atmosféře bohužel nemalou měrou přispívá i prezident Miloš Zeman a někteří další politici. Uvidíme, čeho se dočkáme za rok. Třeba budeme příjemně překvapeni. Nebo ne?
