Padouch + hrdina = jedna rodina

Na to, že je léto a polovina národa ho tráví v horizontální poloze na plážích, se v novinách dost rychle střídají závažné politické kauzy. Jedna každá by mohla mít ambici rozhodnout výsledek voleb. Ale nemá.

Od začátku léta se v novinách propíraly nejméně tři. Případ Rathova muže Filipa Bušiny, obviněného ze stamilionových daňových úniků. Potom dlouhé prsty Bémova přítele Romana Janouška, jehož podezřelá konta zkoumá švýcarská policie. A konečně epochální dovolená několika politiků a lobbistů na toskánském ostrůvku Monte Argentario.

Co na celé věci zaráží nejvíc? Že se ani jedné kauzy výrazně nezmocnila konkurenční strana a nerozpoutala kolem ní hotové peklo. Vysvětlení je ale přitom celkem logické.

Kauza Bušina byla pro středočeskou ODS darem z čistého nebe, dokonale upleteným bičem na Davida Ratha. Ale výsledkem bylo jen dlouhé modré mlčení, to už více kritiky sklidil ve své ČSSD. Proč? Snad proto, že Filip Bušina kolem krajských zakázek čile a úspěšně šmejdil už za hejtmana Petra Bendla (ODS). A do člověka, který by mohl mluvit, je lepší nekopat.

Podobné pozadí může mít případ Romana Janouška. Všichni si ho spojují s Pavlem Bémem a jemu vyčítají lukrativní pražské zakázky, které podnikatel dostával. Ovšem dost dlouho seděl na pražském magistrátu v roli ekonomického náměstka jistý Jiří Paroubek. Není úplně zřejmé, jak úzce se s Janouškem znají - ale pokud v zakázkách nějaké černoty byly, byl by div, kdyby o nich ekonomický šéf Prahy minimálně nevěděl.

A konečně ryze letní story na jachtách v Tyrhénském moři. Ta je z hlediska využití konkurencí úplně bezpečná. Tady se s lobbistou ČEZ po zádech poplácávali a za kdovíčí peníze rekreovali pro jistotu vrcholní představitelé obou hlavních stran, Mirek Topolánek i Milan Urban. Kdyby býval na jachtě prosťáček Urban nachytán nebyl, spustil by Paroubek srdceryvný řev (třeba jako po slavné Topolánkově lyžovačce v Innsbrucku). Takto šéf ČSSD jen suše reagoval, že si nechá od Urbana vše vysvětlit a pak se vyjádří.

Jako způsob vyvažování politických sil a společného dojení státu je to jednoduché, přitom geniální. Zdá se, že Mirek Topolánek a Jiří Paroubek pomalu přicházejí na chuď báječnému kouzlu, které oba až dosud hlasitě kritizovali. Na přelomu století se mu říkávalo „opoziční smlouva".

Foto: Aha!