Paroubek a jeho přátelé

Podsvětí patří ke každé společnosti stejně jako intelektuální elity. Aby společnost mohla dobře fungovat, musí být diverzifikovaná a občanská. K jejímu fungování je důležitá rovnováha, kterou tvoří dobro a zlo. Mezi tímto základním členěním existují nuance. Není jen čiré dobro a odporné zlo.

Rodina Kočků reprezentuje „nutné" zlo, kšeftíky na hranici a za ní. Jsou to ti hrdinové z amerických filmů o mafiánech, kteří ctí rodinu, mají zdravé emoce a v rámci svého světa i smysl pro dodržování pravidel.

Není to úplně stejná pakáž, jako jsou Krejčíř, Mrázek nebo Šlouf, a nejeli v žádných miliardových privatizacích. Nuance je třeba vnímat.

Primárním východiskem života rodiny Kočků byla jen Matějská pouť na pražském Výstavišti. A ze zvukového záznamu matky zavražděného Václava Kočky mladšího, který okamžitě koloval na internetu, je cítit především žal nad ztrátou syna. 

Každý vražedný zločin je otřesný, ale absolutně nepřijatelné je, aby jeho - byť jaksi nepřímým - účastníkem byl šéf nejsilnější opoziční strany, bývalý premiér a adept na nového předsedu vlády. V kultivované demokratické zemi je přece nepředstavitelné, aby se takový kandidát obklopoval lidmi, kteří nosí zbraň a jsou ji schopni vytáhnout proti společníkovi u stolu. Co že se to vlastně stalo?    

Předseda sociální demokracie Jiří Paroubek pokřtil v restauraci knihu Česko, Evropa a svět očima sociálního demokrata, popíjelo se a pak jeden z hostů zastřelil druhého. Není to sice úplně normální, ale může se stát, že když chlapi popijou, tak se i porvou. Skutečně extrémní situace může nastat, když někdo z nich má zbraň a začne zabíjet. Opilí chlapi vyvádějí strašné věci a může dojít i na zabijačku.

Tohle ovšem byl spor mezi lidmi na hranici zákona, které přivedl dohromady šéf nejsilnější politické strany. Chceme opravdu žít v takovém světě?

Hezký týden