Nejméně dvacet let jsem patřil spíše ke kritikům Václava Havla. Letos zesnulý Jaroslav Šabata byl upřímně smutný z mého textu z první půle 90. let o jisté bezděčné symbióze egocentrického "statkáře" (Václava Klause) a moralizujícího "faráře" (Václava Havla) při budování kapitalismu v Česku; Šabata akcentoval protichůdnost obou protagonistů, já zase to, že se fakticky doplňují (byť nikoli jako ti vyšetřovatelé, chytře se dělící na "hodné" a "zlé"). Ale to, čím dnes první výročí smrti prvního prezidenta této republiky uctívají harcovníci proti komunistům v krajích, si snad ani ten Havel nezaslouží.
Nejen symbolický majestát historické osobnosti byl zlehčen; tancem kolem "rudého nebezpečí" potřísnili už 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii, a také ovšem 10. prosinec, Den lidských práv. Hysterické zpochybňování skladby krajských a povolebních koalic, vzniklých na základě prosté aritmetiky, programových shod a většinových nálad ve společnosti, nemělo a nemá se svobodou, demokracií a lidskými právy vůbec nic společného.
Je to přímý protiklad těchto vznešených pojmů, byť by se jejich heroldi tisíckrát zaklínali vymítáním totality. Vlastně ta převrácenost slov a života trčí z pouhého výčtu jevů jako sláma z polního strašáka.
S čerty nejsou žerty
Jihočeští studenti od petice proti "rudé" školské radní Vítězslavě Baborové (11 tisíc podpisů) stihli uspořádat už dvě demonstrace, jednu stávku. A od pondělního večera rozběhli dramatickou hladovku (vše nasvědčuje, že přijdou o jeden oběd).
Patrně i z úcty k Havlovi radují se z toho, že se k nim připojí paní Zdena, sestra bratrů Mašínů. To je ta dáma, která kopíruje staré hlášky StB, když poukazuje na "kolaborantství" exprezidentova strýce Miloše Havla. Tvrdí - naposledy časopisu TÝDEN 10. prosince -, že Havel i Klaus byli figurky pečlivě vybrané v pracovnách StB a KGB, kteréžto služby prý Listopad 1989 přímo řídily. Po letošních krajských volbách chtěla emigrovat, ale na Havlovo letiště prostě nemůže - svěřila se žertem. Budiž, lepší žert než četba z "Protokolů sionských mudrců" či jiných, méně hnusných veleděl spikleneckého traktování dějin. I tak je to odporné.
Buď jak buď, jihočeští demokraté nikdy nebyli a nebudou sami, i kdyby je teď Mašínová nakrásně zradila a dala si bůček. Na Zlínsku - proti koalici zemanovců s komunisty - postavili demonstranti na Den lidských práv před průčelí radnice šibenici a petiční archy vyložili k podpisu v cele obklopené mřížemi. Kterýsi nadaný veršotepec vymyslel plakát: "Pozor na rudé, zase vyvlastní a nic nezbude." Nevím, jestli v téhle básni sedí rytmus, ale obsah určitě ne. Copak pro milióny našich kuponových knížek - nebo pro Viktora Koženého a jeho investice v Kazachstánu - po komunistech nic, ale vůbec nic nezbylo? Bylo toho dost.
Zavíraní dveří
Do ohně protikomunistických iniciativ v Karlovarském kraji přilévá olej komunistický školský radní Václav Sloup, za starého režimu cosi jako provianťák Pohraniční stráže. Z palby investigativních otázek zpitoměl natolik, že promluvil o nutnosti střežit hranice stejným tónem, jakým běžně hovoří ministři vnitra Evropské unie o imigrantech z Maghrebu. Chytili ho na tom skoro jako Saddáma. Dámy a pánové, máme ho!
Demokracie se samozřejmě brání i v Ústeckém kraji, kde komunisté zvítězili a obsadili hejtmanství Oldřichem Bubeníčkem. Na 19. prosince chystá se tam demonstrace zvacím dopisem "Neotvírejme komunistům dveře". Když už to tedy udělali ti naši neuvědomělí voliči, čert aby je vzal! V pondělí se novinářům tamní aktivista a člen ODS Radim Holeček svěřil, že se obává opakování takzvané třetí republiky, tedy postupného posilování KSČ v letech 1945 až 1948. "Když jsem se já ptal svých prarodičů, jestli to neviděli a proč si nevzali flinty a nešli proti tomu bojovat, tak stejně se možná budou jednou ptát nás," řekl.
Hleďme! Spiklenecké teorie o "bolševicích". Petice, verbální štvanice, symbolické šibenice a mříže jako instrumentář protestu. Flinty! Kde se, prosím vás, fasují? A náboje budou vydávat na občanku? Tohle všechno nepředstavuje haraburdí třetí, nýbrž spíše druhé republiky, té od října 1938 do 15. března 1939. I žádost na nový Mariánský sloup byla tenkrát podána...
Klasik napsal, že historické události se opakují dvakrát: "Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška." Zda jí tahle "podzimní revoluce" - za nečasu pod Nečasem - stále ještě je a až do svého vyvanutí zůstane, opravdu nevím.
