Ivan Langer a policejní prezident představili šot nové náborové kampaně. Takový až dojemný. Kluk se sáňkami se propadne skrz led do rybníku. Policajti ho zachrání. Pomáhat a chránit, takhle to děláme, takoví jsme. Odstupující ministr vnitra, mistr politického marketingu, neopomněl připomenout: Ten příběh není vymyšlený, stal se.
Príma. Naivní divák si řekne: Takové hochy bych si u policie opravdu přál.
Problém je, že takovou náborovou kampaň by měli mít spíš hasiči. Jistě, je krásné, když policisté zachrání tonoucího kluka, ale to není jejich základní poslání. Na to by nemuseli umět střílet, hledat stopy a odhalovat zločiny, pronásledovat vrahy, lapky, tuneláře, mafiány.
ČTĚTE TAKÉ: VIDEO: Na co láká vnitro? Policista zasahuje pod vodou
Právě to však policie dělá málo. Veřejnost zná spíš příběhy Kožených, Krejčíře, Mrázka, Pitra a dalších, kteří spravedlnosti úspěšně a léta unikají. A nejde jen o tato jména. V okolí Ostravy se odehrálo již deset žhářských útoků na domy a byty Romů (poslední, ve Vítkově, nepočítám, ten je čerstvý). Pachatelé byli jen jednou chyceni. Kdyby se to dařilo častěji, možná k teroru ve Vítkově 19. dubna nemuselo vůbec dojít.
Málokdy policie zatkne grázla. Nedávno zabodovala její protimafiánská složka (ÚOOZ), když ve spolupráci s Rakušany zatkla „vora v zakone", kápo ruskojazyčné arménsko-čečenské skupiny, a jeho podřízené. Proč tohle není v šotu? Skoro se to neděje. Bylo by to však poctivější. Zachránit kluka pod ledem je odvaha, ale i náhoda. Kdežto chytat malé i velké zločince je úmorná, soukromý život ničící práce.
Nový šot připomíná klamavou reklamu. Ale pravda je, že lákat mladé muže a ženy na to, aby chytali neonacistické žháře, kapsáře v tramvajích, vykrádače chat a aut, počítačové piráty, to by nemuselo zabrat.
Foto: ČTK
