Povodeň řádí na plné obrátky, ale většina z nás není v přímém ohrožení. Jsme spíše čumilové, kteří řeší, jak se dostat do práce a zase domů. Najít vhodnou míru mezi vážnou tváří a chutí si občas zavtipkovat v takovém případě není úplně jednoduché. Jak se zachovat? Co říkat? A taky: co neříkat?
Každý si hledáme svoji parketu, svůj osobní přístup - podle nátury. Ale je docela lidské, že se to v nás stejně míchá všechno dohromady. Někdy máme ze záběrů zaplavených měst slzy na krajíčku, za chvíli zase nacházíme úlevu v ironii až cynismu. Máme výhodu: vyhýbají se nám kamery a mikrofony, takže si můžeme dovolit otočit ventilem a upustit páru bez starostí o to, co tím způsobíme.
Politici to mají jinak. Cokoliv řeknou, okamžitě se pitvá a přetřásá skrz naskrz. Stačí nazout si holínky či pohorky, obléknout reflexní bundu, stoupnout si na hráz a počkat, až novináři zapnou přístroje. Své o tom ví například nedávno odvolaný pražský primátor Bohuslav Svoboda, který se v neděli vydal na nábřeží okomentovat stavbu protipovodňové zdi. Vmísil se mezi hasiče a jal se kibicovat vedení magistrátu za to, že s montováním hliníkových mantinelů začalo pozdě.
Troufám si tvrdit, že kdyby se něco takového stalo v klukovské partě, dostane Svoboda okamžitě po papuli. Jen si to představte: degradovaný a zavržený náčelník se poněkud zákeřně vetře do hry, která už pokračuje bez něho, a začne metat sliny. Něco jako: "Vezměte mě zpátky, nebo dopadnete zle!" Však už si to o pár hodin později slízl: "Ten ať mlčí, nenechal nám tady kontakty na krizové štáby!" využila protistrana příležitost k dalšímu dětinskému prohlášení.
Všechno to osočování navíc pražští politici rozjeli už v době, kdy Vltava ještě nekulminovala a město setrvávalo v nehybném očekávání nejhoršího. V takových chvílích lze dát za pravdu jednomu z hlasů na Facebooku: "Kdo má ke sdílení užitečné informace, skvělé! Kdo chce dělat chytrého, nechť si je svou věcí dostatečně jist. Nám ostatním bude víc slušet být zticha a ničemu nepřekážet, případně někde pomoci."
Kralupští, Mělničtí, Roudničtí, Terezínští, Litoměřičtí, Ústečtí, Děčínští: z Prahy si příklad neberte!
