Polsko je ve smutku. Oplakává svého prezidenta Lecha Kaczyńského, jeho ženu a desítky dalších známých osobností. Smutek zasáhl i nás, ta tragédie je nějak podivně blízká, jako by se stala v rodině, jako by zemřeli naši lidé. Poláci jsou nám velmi blízcí.
Osudové jsou okolnosti té hromadné smrti. Kaczyński s delegací letěl do Katyně. Před sedmdesáti lety tam sovětská tajná policie, postrach Ruska i okolí, NKVD postřílela několik tisíc polských důstojníků.
Letadlo spadlo v Rusku, při přistávání ve Smolensku.
Lech Kaczyński byl známý bojovník za polské národní zájmy, hájil je vehementně mimo jiné proti Rusku. A teď tam tragicky zahynul. Možná chybou pilota. Ten neuposlechl pokynu řídicí věže, aby přistál jinde, protože letiště Severnyj bylo kvůli husté mlze uzavřeno. Polsko proto nebude mít Rusy raději, i když za tuhle "Katyň" nemohou.
Poláci jsou zdrcující většinou katolíci. Mají v tom výhodu: smrt, i když tragickou, neberou jako konec, ale jako nový začátek, jako jiné pokračování života. Smrt tisíců důstojníků v Katyni a stejně tak smrt více než sta lidí v letadle ve Smolensku. V televizi bylo vidět, jak se ve Varšavě i jinde lidé hlasitě modlí na náměstích. Obracejí se k Bohu, tam je obrátila smrt jejich elit.
Mysleme na ně. Zvlášť pak na rodiny "katyňské", tedy ty rodiny, jejichž příbuzní byli pobiti v Katyni a jejichž potomci teď zahynuli v letadle s Lechem Kaczyńským, generály, politiky a dalšími cestujícími.
Foto: ČTK
