Poněkud ostré prohlášení sociálnědemokratického poslance Stanislava Humla na adresu tenistky Petry Kvitové je klasickou ukázkou toho, jak se dnes dělá politika. Ale vlastně nejen ona. Jde o příklad zcela přihlouplé redukce informace na pouhý slogan nebo výkřik, který dává dostatek prostoru pro volnou interpretaci.
Alibismus tohoto přístupu je jasný. Dovoluje celkem komfortně kdykoli vzít danou zprávu zpět, protože vždy je prostor pro výmluvu, že dané prohlášení bylo špatně pochopeno. Je ale nefér ukazovat prstem pouze na Stanislava Humla, protože on se jen přizpůsobil současným moresům, kde detail má daleko větší význam než podstata informace. Právě detaily jsou tím, co velmi často vytváří náš úsudek o celku, a specialisté na reklamu to dobře vědí. I proto se firmy, stejně jako politici, tak moc snaží dobře zapůsobit ve věcech, které ve skutečnosti nemají žádný význam.
Klasickou ukázkou jsou audity. To slovo zní magicky a navozuje pocit čistoty, a proto se jím rád ohání každý druhý politik. A co na tom, že většina podobných analýz vlastně neříká vůbec nic o skutečném stavu dané firmy nebo ministerstva? Ani nemůže. Audit totiž řeší jen to, zda se úředníci nebo manažeři chovají přesně podle nastavených pravidel. Jenomže daleko podstatnější přece je, zda jsou ona pravidla správně nastavena a zda směřují k správným cílům.
I proto je jasné, že v politice se audity dělají z jiného důvodu. Jejich cílem je buď někoho pošpinit, nebo třeba touto cestou dát toku peněz jiný směr. Dobrým důkazem jsou asi i některé audity na pražském magistrátu. Jak píše ve svém článku kolega Marek Přibil, často je provádějí bezpečnostní agentury, a to i v případech, kdy je více než jasné, že tyto zakázky s bezpečností nemají vůbec nic společného.
Úspěšný týden vám přeje Daniel Köppl, ředitel redakce.
