Očima Martina Hekrdly
Pomník neznámého byrokrata

Jak se ukazuje, Miroslav Kalousek pokládal - zcela správně - za výsostné politikum nejen strukturu rozpočtu, ale zřejmě také - a to už je horší - výhledy na růst naší ekonomiky. Když tento měsíc odcházel z ministerstva financí, na stole zanechal resortní dubnovou prognózu, která pro letošek konstatuje stagnaci (nulový růst HDP). A pro příští - v každém případě volební - rok předpokládá růst 1,2 procenta.

Už předtím se kdekdo vysmíval dvojnásobnému nejlepšímu ministru financí "nových ekonomik" (tedy zemí, které před dvěma dekádami naráz spadly do vírných proudů globálního trhu a upachtěně v nich kraulují). Kalousek totiž po roce 2009, kdy se zmýlil skoro o DESET procent, sáhl po zajímavé věštecké technice: od té doby každý kvartál upravoval růstový výhled směrem dolů, přičemž takřka každý den hovořil o viditelném - žel, rovněž sníženém - růstu, jenž nás měl čekat každý následující rok. Letos v dubnu tedy například snížil svoji lednovou prognózu růstu HDP na rok 2013 z jedné desetinky procenta na nulu a výhled růstu v roce 2014 z 1,4 na 1,2 procenta.

S Janem Fischerem v Kalouskově křesle je všechno najednou jinak. Ve čtvrtek jsme se dozvěděli, že se letos o 1,5 procenta HDP propadneme a v příštím roce budeme nanejvýš růst o směšných 0,8 procenta. Donesl snad někdo Fischerovi - tentokrát v igelitce - dalších pět milionů, aby prognostická čísla zmanipuloval a nenápadně posílil pozici "vlády odborníků" v těžkých časech? Je to vzkaz politickým stranám, aby se nervaly o moc, jde-li vše od desíti k pěti, od pěti k nule a od nuly k záporu, po němž prachmizerný růst ani nepoznáme (zvláště ne na statistikách vyšší zaměstnanosti)?

Myslím, že je to velice prosté. Jan Fischer, který 10. července - při svém uvedení do úřadu - ještě ani nevěděl, jaký má státní rozpočet celkový objem (na takové detaily není při likvidaci privátního dluhu čas), sotva hned ujařmil své podřízené, aby nasadili "blbou náladu". Je to jinak: tito úředníci, "rozpočtový proletariát" ministerstva, seděli u svých stolů snad ještě za Zemana, Špidly, Grosse i Paroubka (a ministrů financí Mertlíka, Rusnoka i Sobotky). A seděli tam a kladli na papír hausnumera už za Topolánka a Tlustého "tlusté peněženky" i za Nečase a "složenkového" manipulátora Kalouska. Zaplaťpámbu za politickou krizi a za všechny prvky bezvládí, které krize přináší! A v nichž naši neznámí "profíci" konečně mohou celé společnosti poskytnout veřejnoprávní službu: říct, jak se věci mají. Pravdu.

Je směšné namítat, že "Fischerova čísla" neuvádí žádná domácí ani zahraniční banka. Banky - nebo třeba také ratingové agentury - jsou ve střetu zájmů. Produkují šidítka a vydělávají na nich. Docela stejně jako politikové na klamných zdáních a nepravdách.

Ať žije byrokracie! Vedle pomníku neznámého vojína, u nějž se čas od času schází s věnci a stuhami papalášstvo k povinnému úklonu, postavil bych pomník neznámému úředníkovi. Před ním by se scházel lid v radostném vytržení a třeba i čerstvě zamilované páry k prvnímu polibku.